Úvod do matfyzáka
Predtim, nez se clovek stane matfyzakem, ma dlouhe prazdniny. Za-
catkem cervna slozi maturitu, v pulce cervna prijimacky a pak uz jen
sklada ruce, nejcasteji do klina, kdyz tam si nedosahne, tak alespon
za zada. A tape. Nevi totiz, jestli uz se matfyzakem stal, nebo to te-
prve prijde.
"Tatinku", pta se maminky, "Kdy uz budu matfyzak?" Nepozoruje na
sobe zadne zmeny: co bylo predevcirem, si nepamatoval nikdy predtim,
zrovnatak zapominal, kam a proc jde, kde byl. Netusi totiz, ze se uz
matfyzakem narodil.
Ale prazdniny nemival dlouhe vzdycky. To bylo jeste v davnych,
predavnych dobach, kdy na stromech rostlo totalitni listi (na jehlic-
nanech byste jeste nasli totalitni jehlice, poznaji se podle toho, ze
jsou tmavejsi a uhybaji doleva), rekami proudila totalitni voda, kde
vodiky ve vazbe s kyslikem sice sviraly spravny uhel 120 stupnu, ale
oba byly vice vlevo. A povinne se chodilo vlevo, chci rict jezdilo na
chmel, kde se konalo prvni vzajemne seznameni matfyzaku a kde si
vsichni zucastneni uvedomili, ze se opravdu sesli a ze tak budou na
svem miste. Je jasne, ze se neduslednym vyberovym rizenim do jejich
rad obcas dostanou i simulanti, kteri matfyzactvi pouze predstiraji,
ale na ne spolehlive plati prvni semestr a patricna zkouska podle obo-
ru. Nekteri uz odchazeji v prubehu prvnich mesicu se zklamanim, ze na-
opak oni naleteli a tento fakt dokumentuji inzeraty na nastenkach,
ktere z rady uniformnich koupi a prodeji skript analyzy, agebry, sva-
teho pisma a biblickych slovniku (nekteri jsou totiz nejen matfyzaci,
ale i verici) hlasaji: Prodam vsechno, znacka koncim.
Ale zpet k chmelu. U matfyzaku byva problematicky pocet potrebnych
studentu, nebot je znama jejich vrozena nesikovnost a tim i vysoky
ubytek pracovniku. V prumeru to byva 20 a v urodnych letech az 30 pro-
cent. Nejbeznejsi zraneni: Pojd, dame paku - komplikovana zlomenina
predlokti; pravidelna koupel: otres mozku, zlomeniny nosu; strihani
nehtu: hluboke strizne rany; fotbal - prokopnute bricho; softbal: ten-
to sport byl matfyzakum zakazan; volejbal: zlomeniny prstu a cetna po-
raneni v obliceji od ruznych srazek, celkove zohaveni od prujezdu ce-
sackou, castokrat doplnovane jeste absolvovanim susicky. Nejsou vsak
ojedinele pripady i hromadnych zraneni, zvlaste kdyz jsou studenti nu-
ceni si na pokojich sami topit. Minuly rok tuto skalu bohuzel doplnila
jeste udalost, ktera se doposud matfyzackym zajezdum vyhybala. A to
znasilneni. Kolega Vaclav Cerny se nedokazal ubranit dvema podnapilym
vojakum zakladni sluzby. Dalsi zastavkou je tzv. pripravne soustredeni
na Alberi, kde se telesna zdatnost testuje u zbylych studentu, ale
hlavne se zde kona dusevni priprava. K te patri i test IQ. Protoze
matfyzaci dosahuji vysokych cisel a normalni testy dokazi merit jen do
140, musi byt doplnovany jeste doplnujicimi testy. Kolega Velesik pro-
tocil i ty, takze jeho skutecne IQ se doposud nepodarilo zjistit. Prv-
ni, s kym jsme se ve skole seznamili, byla vedouci pracovnice studij-
niho oddeleni. Asi uz predem vedela, s kym ma tu cest, protoze vsechny
formulare a papiry nam dopodrobna popsala, ukazala, ktere dva rohy ma-
ji byt dole a ktere nahore, a prosila nas, abychom se premohli
a vsichni psali zleva doprava, ze formulare pro jine smery bohuzel ne-
ma k dispozici. Vyplnovani indexu bylo zvlastni kapitolou. Zde se op-
ravdu vyradila, ale asi postupovala prilis rychle, nebot i ja j sem
zavahal a na misto oznacene jako uredni podpis jsem se podepsal. Ji to
ani nevyvedlo z miry, jen polohlasem pronesla: "Ale tam se mel podep-
sat dekan!" A taky se tam vesel.
Prvni, co se matfyzak nauci, je cestovat. Matematicko-fyzikalni
fakulta totiz sidli na ctyrech ruznych mistech Prahy. Tato mista jsou
od sebe znacne vzdalena, presuny jsou dlouhodobe a komplikovane mnoha
prestupy. Krome toho na matfyzaka ciha mnohde nebezpeci.
Kazdy den rano matfyzaci opousteji kolej a rozjizdeji se na ruzne
strany. Do prodejny sachove literatury, do prodejny sachovych figurek,
do prodejny sachovnic a i do jinych prodejen urcenych pro matfyzaky.
Obcas nekdo jede i do skoly. 1. etapa - nastoupit do spravneho doprav-
niho prostredku, neboli nekric hop, dokud nepreskocis. Autobusy
a tramvaje v okoli koleje byvaji plne matfyzaku, kteri nahle probuzeni
z rozjimani se nestaci divit svym ocim (stale si je trou limcem u ko-
sile, protoze kapesnik maji kolem krku - do saly se totiz rano omylem
vysmrkali), nebot tato tramvaj jeste vcera jezdila uplne jinudy a..
byla to opravdu tato tramvaj? Ale spousta jich vubec neodjede, mnozi
omylem nastoupi treba do telefonni budky a jeste krici do sluchatka:
"Prosim vas, postupte si!", nebo se jim stavaji osudne ruzne predmety,
jako sloup, schody, jedouci, ba i stojici auto nebo jiny matfyzak.
2. etapa - vcas vystoupit, neboli kricet hop se vubec nevyplaci.
Na nastence dekanatu visi seznam posluchacu, kteri nezvladli tuto eta-
pu a dosud nenasli cestu zpatky. Jednou zacas privazi hlidky policie
skupiny seslych studentu z Hloubetina, Nusli a Zbraslavi, kde se ztra-
tili pri hledani koleje. Casto se totiz stava, ze uspani prednaskou
nastoupi do tramvaje jedouci opacnym smerem a jeste podle zvyku jedou
dve stanice autobusem s cislem podobnym 112ce. Nase fakulta vznikla
relativne nedavno. Bylo to v roce 52, kdy tehdejsi profesor matematiky
na Prirodovedecke fakulte UK Vojtech Jarnik matematickou indukci doka-
zal vznik Lenina z opice, procez byl ideologickou komisi vyloucen
z fakulty. Vylezl po schodech z Albertova na Karlov a zde zalozil
Matematicko-fyzikalni fakultu a zvolil se dekanem. Jeji budovy od te
doby znacne zestarly. Ale na druhe strane maji historickou cenu. A to
je dost malo, co nam krome spatne akustiky a trvaleho kamenneho klima-
tu muzou poskytnout.
Predstavte si letni den, vysoke denni i nocni teploty, obyvatele
Prahy lehce obleceni, jen matfyzaci s sebou na Malou Stranu vezou ob-
jemna zavazadla vyplnena teplymi odevy, aby mohli, jen co za nimi za-
klapnou dvere budovy, na sebe navleci nekolik vrstev svrsku, kvuli
prochladnuti od nohou, kolen, no a dalsich nemene vyznamnych organu
matfyzaka.
Co je to matfyzak
Matfyzak se na prvni pohled nelisi od ostatnich lidi. Ma hlavu
normalni velikosti, - jednu, dve podobne oci, neco kolem dvaatriceti
zubu, dohromady 20 prstu celkem rovnomerne rozmistenych po tele, myje
si nohy a pravidelne chodi na stolici. Ale uz pri blizsim zkoumani mu-
zete prijit na ruzne odlisnosti. Nejenomze je stale zahlouban do neja-
keho problemu, ale on o nicem jinem nemluvi. Obcas to dojde tak dale-
ko, ze dotycny klepe na dvere, kdyz vychazi na chodbu nebo po myti ru-
kou, kdyz zavira teplou vodu, se polohlasem rozlouci. Nikde nema sta-
ni, stale nekam pospicha - v tom se jeste tolik nelisi, ale on tam
vetsinou nedojde, a kdyz si nahodou vzpomene, kam sel, prijde pozde,
ale ani se nesvleka, protoze behem hodiny zase odchazi. Tak se pozna
spravna matfyzacka prednaska. Kazdou chvili nekdo vstoupi, sedne si do
prazdne lavice, behem peti minut se lavice zaplni, ale dvere ani ne-
staci zaklapnout, protoze si je prichozi podavaji s odchazejicimi,
a tak se prazdne lavice chaoticky stehuji po ucebne. Nekdy se i jedna
dostane do cyklu vicekrat.
Prednasejici si teto migrace nevsimaji a snazi se mluvit hlasite,
aby prehlusili monotonni koncert Brana: "Vrz, buch, vrz, buch..." Nek-
dy se otevrou dvere a vbehne nekdo ze zamestnancu. Prednasejici upusti
kridu, "Hned jsem zpatky!", krici uz na odchodu a s rukama na prsou
vybehne ven. Jake je pak jeho prekvapeni, kdyz po peti minutach kouka
na uplne jine tvare. Zmaten se zadiva na tabuli, kde v nejsvrchnejsi
vrstve je nedokoncena veta nesouci jasne jeho rukopis. Uz s klidem se-
bere kridu, dopisuje vetu a nahlas, aby mu bylo rozumet i pres zvuko-
vou kulisu ode dveri, zopakuje, co zatim nerekl.
Nekdy je klidny chod prednasky narusen jeste pred vrznutim kliky
hlasitym heknutim a dutymi udery ve stejnem poctu a poradi, jako je
schodu ke dverim. Pravidelne, asi s desetinnym zpozdenim, se ozve
stejna posloupnost zvuku, ale v jinem odstinu; matfyzaky lze totiz
rozdelit na 2 zakladni skupiny: skupinu s diplomatickym kufrikem
a skupinu s tzv. jednoduchym vybavenim: kapesnik, plnici pero, tramva-
jenka, zmizik, dvojlist linkovaneho papiru zasunuteho do derneho stit-
ku, ktery je slepen do rulicky a studenti alternujici v prvni lavici
za prednasek doktora Kryla nosi i centrofix fialove barvy, aby si Kryl
mel cim opravovat chyby v prednaskach promitanych z meotaru. Druha
skupina je mobilnejsi, v prumeru stihne vice prednasek v temze case,
obcas i jednu vicekrat, to kdyz dotycny zapomene, ze zde uz byl. Jedi-
nou vyjimkou jsou prednasky docenta Pultra, ktery dopravni ruch razne
zatrhl. Nove prichozi vpousti najednou ctvrt hodiny po zacatku
a zmeska-li nekdo i tuto moznost, nema prakticky uz sanci. Ale po dvou
tydnech matematicke mozky zvladly i tuto prekazku. Vsichni prijdou na
jeji zacatek a pak v peclive nacvicenem poradi odchazeji. Tady je Pul-
tr bezmocny.
Docela zajimavy byl jeho konflikt s prvaky, kdyz suploval disk-
retni matematiku. Suchym hadrem rozmazal po tabuli predchozi prednasku
a chtel zacit, ale otevrely se dvere a vesel opozdilec, za kterym se
v zakrytu krcila cela fronta mych kolegu, kteri velmi dobre vedeli, co
asi bude nasledovat. Ne vsak spozdily prvak. Drze kracel ode dveri po
schodech vzhuru a smele hledel Pultrovi do leveho oka. Snazil se obs-
louzit i prave, ale nebylo to v jeho silach.
"Nevim, jak doktor Kucera, ale ja mam urcitou zasadu", prekvapil
ho Pultr, "pockejte venku!"
Prvak zavrel pusu, polozil obe nohy na zem a zatlacil zastup
zpet za dvere. Soused nechapave mrkal v trictvrtecnim taktu a tukal si
na celo. Po chvili mu doslo, ze zapomnel polozit pero a chytil se za
hlavu, takze si inkoust jeste rozmazal po celem obliceji.
Ale to nebylo vsechno, tim to teprve zacalo. Prvnich deset minut
se Pultr drzel na uzde. Hlasivky si teprve rozcvicoval. Formuloval ve-
tu, ze kazda hra s plnou informaci (to znamena, ze souperi pred sebou
nemohou nic skryvat) ma neprohravajici strategii a snazil se nam to
dokumentovat na jednoduchem prikladu, na hre, ktera se jmenuje Nim
- dva souperi stridave umazavaji ze sloupecku carky. Abychom meli upl-
ny obraz o prubehu hry, Pultr pocarkoval celou tabuli a jeste zed ved-
le a pak uz jen planovite umazaval a oba hrace dokonale simuloval.
Chvili se tvaril jako jeden hrac a chvili jako druhy a pro kratkozrake
toto rozliseni doplnoval jeste hlasovou modulaci. To zatim nechavalo
prvaky klidne. Nekteri se nevazane bavili, a jen malo studentu ho op-
ravdu sledovalo. Pultr se vsak mezitim dostal do finise: " A co kdyz
smazu cele todleto?", rekl hrac jedna, vzal hadr a hodnou chvili dova-
del po tabuli. To byla chvile napeti, kdy se zdalo, ze preci jenom
vyhraje. Ale hrac dve uz znal odpoved, ktera mela razem ujasnit vysle-
dek: "Ha haa!", nahle zajecel Pultr, "To nam nevadi, my smazeme tod-
le!" Poslucharnou otraslo leknuti. Trojice ze zadni lavice chvatne
otevrela okno a jeste ho za sebou zavrela. Soused jen hlasite polkl
a zneklidnen se zadival na prazdne ruce, kterymi si doted pridrzoval
pero u pusy. Pavel Kass se probudil, zamumlal: "Ja nespim!", zvedl
propisku a znovu opsal celou tabuli. I se siluetou Pultra, ktery mu
cast tabule zakryval. Frolik sedici prede mnou do toho hlasite funel
a koulel hlavou na vsechny strany. Pak se s beznadeji v ocich otocil
dozadu. Mel zastrceny prst v nose; az po zapesti, protoze mu druhou
dirkou zase koukal ven.
Mezitim se ze vsech stran ozyvalo nesnesitelne hykani, jak se
os tatni prvaci snazili napodobit Pultruv prechod do fistule
a zpatky. Toto se stalo osudne treba Davidu Vlkovi, ktery uz bohuzel
jinak nepromluvi. A do toho vstoupil zastup opozdilcu. Pultr se na ne
zle dival: pravym obocim se mracil a leve vyhruzne pozvedaval. Pozdeji
jeste pridal kouleni ocima - kazdym jinym smerem, ale nikoho tim ne-
zastrasil, protoze kdo vydrzel pohled na Rence, ten uz se neceho hned
tak nelek ne. Ke konci hodiny uz Pultr slabnul, prestal byt agresivni
k prichozim a posleze si jich prestal vsimat vubec.
Pet minut pred koncem vsak rozrazil dvere dlouhovlasy prvak. Pul-
tr prerusil jiz beztak zmateny vyklad, zastoupil mu cestu a na vse se
dukladne vyptal: "Co tu chcete?" "Ja jsem prisel na diskretku, jsem tu
snad spatne?", snazil se pres zabradli nahlednout do ucebny.
"Ale ta za pet minut skonci!", nedal se Pultr. "To nevadi, i to
staci!" "A nechtel byste radeji pockat venku?", loudil Pultr. "Kdepak,
tady zustanu!", zklamal ho prvak, kolebavym krokem se odpotacel do
posledni lavice a vytahl noviny.
Zkusime zkousku
Vsechny vnejsi vyse zminene odlisnosti (v odbornem jazyce se ujal
termin misuge) maji hlubsi opodstatneni. Malokdo vi, ze matfyzak - od-
borne Homo Sapiens Matfyzakis se od normalniho cloveka - Homo Sapiens
Sapiens v leccems lisi. Pokusy v genetickem ustavu v Jaslovskych Bohu-
nicich, nositele vyznamenani Zasluhy o vystavbu a Radu prace, bylo
prokazano, ze matfyzak je po Pythecantropovi druhou slepou vyvojovou
vetvi. To je dano sadou jeho chromozomu. Na rozdil od cloveka, ktery
ma chromozomy X a Y, ma matfyzak X a Z, takze tim je zpusobena jeho
sterilita a je tak odsouzen k postupne degeneraci. Druhou odlisnost ve
stavbe najdeme v pameti. Postupnym vyvojem doslo k tomu, ze pamet mat-
fyzaka funguje stejne jako pamet pocitace - sklada se ze dvou casti:
Pamet ROM, pamet stala, do ktere se neda zapisovat. Zde ma matfyzak
ulozenu zakladni sadu znaku, vyrobni cislo, tedy rodne cislo, 8192
zakladnich slov rodneho jazyka a vsechna pravidla pro vypocet diferen-
cialnich rovnic. Zbytek tvori pamet RAM, jejiz obsah je u pocitacu
pravidelne obnovovan, tzv. refresh. Bohuzel nasledkem uplne izolova-
nosti v prvobytne pospolne spolecnosti a spatnym hlediskem prirozeneho
vyberu (matfyzaci se orientovali spise na matematicky nadane, nez na
silne a zdrave jedince) doslo k postupne degeneraci a porucham vyse
zmineneho refreshe. Po rozpusteni prvobytne pospolne spolecnosti se
zacaly projevovat nasledky. Novopeceni otrokari si nedokazali zapama-
tovat sve otroky a otroci, kteri byli vydrazeni v rozbihajici se pri-
vatizaci, ztraceli prehled o svych majitelich. Ale tim postup degene-
race nebyl zcela u konce. Obdobi feudalismu jeste vice prohloubilo pa-
tologicke zmeny v cinnosti pameti, takze u soucasneho matfyzaka
v rozvinute, popr. rozvojove kapitalisticke vlasti se vlivem neuplneho
refreshe obsah pameti RAM po dvou dnech takrka uplne ztraci.
Ted kdyz toto vime, dokazeme si vysvetlit spoustu predtim prinej-
mensim zahadnych veci. Celkem nikoho vzasade neprekvapilo, ze matfyza-
ci s prehledem dokazi resit slozite diferencialni rovnice, aniz by je
to predtim nekdo ucil. Ale jine situace: Proc matfyzaci po prijezdu
domu se vzdy znovu seznamuji s celou svou rodinou? Proc se
z mistnosti, kde si matfyzak dava koupel (vetsinou to byva koupelna,
ale u matfyzaku nejsou vylouceny i mistnosti jine) pravidelne ozyvaji
vykriky prekvapeni a obdivu? A jiste sami prijdete na spoustu dalsich
prikladu.
Za vsechny ostatni bych uvedl jeste pravidelny obrazek
z vratnice koleje: Nedele, pozde vecer, student s batohem na zadech se
spolu s vratnou sklani nad tlustym sesitem, najednou se student uhodi
do cela a vykrikne: "Ano, to je ten pokoj!", podekuje a chce odejit,
ale vratna: "Pockejte, tak se napiste do knihy navstev!" "Ale ja nej-
sem navsteva," pohorsi se student a ukaze ji kolejenku. Ale to se zase
uhodi do cela vratna, jenomze jinym zpusobem: "Tak co tady sak ra sas-
kujeme, vzdyt ho tam mate napsany!" "A jo!", vali matfyzak oci na vel-
ke cislo sveho pokoje.
Z cehoz vseho vyplyva, ze ucit se ke zkousce vice jak dva dny ne-
ma prakticky zadny vyznam. Takze matfyzak cely semestr odpociva, pak
prijde zkouskove obdobi, spolu s ostatnimi si rozplanuje predmety, aby
se u vsech vystridal sesit pilnejsiho kolegy, ktery zatim chodil na
prednasky a vykonaval podrobny zapis, a podle tohoto planu pak chodi
na zkousky.
Odvaznejsi, napr. Velesik, se uci jen noc pred zkouskou, latku si
dvakrat prectou, tedy pokud to stihnou. Velesikovi se dokonce stalo,
ze prednasky z Teorie automatu a jazyku cele nedocetl a jeste prisel
pozde na zkousku. Neztracel vsak hlavu, omluvil se, ze prijde az za
chvili. Kucera tedy souhlasil: "To vypada, jako by jste si to chtel
jeste docist!" Netusil, ze neni daleko od pravdy.
Kdezto ostatni studenti jsou vesmes pilni. Spis se chodi prepsat
na jiny termin, nez aby prisli s neuplnymi znalostmi.
Samotne zkousky pak mivaji prevazne uniformni prubeh. V zasade je
lze delit podle nekolika hledisek: Podle komunikace rozeznavame typ
obecny, typ Peterka a typ Pultr. Obecne to vypada asi nasledovne.
Zkousejici simultanne obsluhuje neco kolem sesti studentu v ruznych
stadiich rozkladu. Tem co uz uzrali, zapisuje znamku a vede zaverecnou
rec. Vetsinou se nevyhazuje, zkouseny k teto alternative dospeje pos-
leze sam a o ctyrku se prevazne prosi. Zkousejici zada tema, zkouseny
popise nekolik papiru a pak se oba predhaneji, kdo to rychleji precte.
Student se snazi co nejrychleji projet mista, ve kterych nema jistotu.
S vysokou frekvenci strida pred pedagogem papiry a chaoticky v nich
ukazuje prstem.
Naprotitomu u Pultra panuje naproste ticho, ktere rusi jen ner-
vozni susteni papiry a pronikavy Pultruv hlas. Komunikace s nim probi-
ha jen pisemne. Polozi otazku, nato zachrasti pero, pak je chvili pau-
za, ve ktere Pultr lusti prave vznikle klikyhaky.
Kdezto Peterka temer vubec nemluvi. Nove prichozimu prstem ukaze
krabici od pocitacoveho papiru s nastrihanymi prouzky s otazkami
a volnou zidli. Pri tom vsem totiz posloucha napinave vypraveni
o mikroprocesorech a mlcky dava signaly: 1) to nechci slyset. 2) to
chci slyset jeste jednou. Nektere partie ma zvlast oblibeny
a prijde-li nekdo s prijemnym hlasem, musi je vypravet az do
ochrapteni. A treti signal hojne pouzivany i u ostatnich pedagogu - uz
toho bylo dost, dejte mi index. U Peterky dvojku dostane jen ten, kdo
kokta nebo nejmene trikrat v tesnem sledu zopakuje, ze nic neumi,
a dolozi to minutou mlceni.
Zvlastni jsou zkousky tez u obou Kuceru. Luda, z katedry
aplikovane matematiky nechava studenty si znamku vysedet. Peclive
prohledne jeho praci, nekam ukaze prstem a pravi: "Tady se mi to
nelibi" a jde pryc. Pokud student prijde na to, co se mu tam nelibi,
jde domu. Takze sedet na zkousce u Ludi lze od hodiny az do ctyrech
a vice.
Kucera Antonin, z katedry kybernetiky a informatiky, naprotitomu
zkousky nebere prilis vazne. Terminy zadne nevypisuje: "Kdyz jsem tam,
zkousim." Presto na nase nalehani vysypal radu dat, kdy nas bude
urcite ocekavat. Pilnejsi studenti si chteli rovnou zapsat, ale on je
zaplasil, ze terminy zname, at kazdy prijde, kdy se mu to bude hodit.
Tu se ozvaly hlasy, co se stane, kdyz prijde hodne lidi, to nas posle
domu, ci co? "No kolik vas je, sedesat? Ja 30 lidi za den zvladnu!"
V dobe zkouseni lze potkat po chodbach studenty, kteri o sobe
prohlasuji, ze jsou zrovna zkouseni, nekde se zasekli, nevedi, jak
dal, Kucera je milostive uvolnil, aby se prosli, ze na to treba
prijdou, a tak na kazdem znamem i neznamem loudi vedomosti, aby se
hned mohli vratit zpatky a hrde o sobe prohlasovat: "Jen jsem udelal
par kroku, uz mi to bylo jasny."
Vyrokova a predikatova logika
Dalsi zajimavou osobnosti je Petr Stepanek. Jeho pritomnost se
vetsinou nikde neutaji. Dokonce i ucebna, ve ktere prednasel, se da
jednoduse poznat i nekolik dni pote. Hned druhou prednasku se i pred
nami ukazal v cele sve krase. Ted asi cekate, co pred nami ukazal. Nic
prikladneho.
Uz pri vstupu do budovy nas pres nos prastil tezky stiplavy dym,
ktery stale houstl a houstl, ze na schodisti jsme ztezi rozeznavali
schody. Az ve druhem patre jsme dohnali Stepanka, ktery prikryt cernou
ksiltovkou vypoustel koutkem smradlava oblaka a pomalu se sinul
vzhuru. Zavreli jsme se do tridy, aby na nas kour nemohl, ale za
chvili vesel Stepanek, postavil se k tabuli, vydechl, a kdyz zas bylo
videt, pronesl svym tichym chraptivym hlasem: "V budove skoly je
zakazano kourit. Ja to vim, ale mam neprekonatelne nutkani. Takze komu
z vas sedicich v prvni lavici vadi kour, sednete si prosim dozadu."
A zacal prednaset.
Chvilemi mu nebylo ani rozumet, to kdyz se zrovna nenamahal
vyndat doutnik z ust, krome toho, ze se opticke vlastnosti vzduchu
stale menily k horsimu.
Kdyz zpopelnil i brcko doutniku, vsichni jsme si oddechli.
Dokonce i soused, ktery uz asi ctvrt hodiny nepsal, jen vydaval
priserne davive zvuky a ve smrtelnych krecich se zalamoval na zidli
a v pravidelnych intervalech mlatil celem do stolu, takze nebyl slyset
vyklad. Z okoli se ozyval nervozni sykot, ten vsak nepomahal, protoze
soused dal stipal stul. Tak i on nahle prestal a stasten se sesul na
podlahu. Ale Stepanek dlouho neotalel, vytahl stribrny zapalovac, novy
doutnik, c hvili ho nahrival a pak vse zacalo znovu.
Na konci prednasky zrakove slabsi jedinci nedohledli ani do
sesitu (kratkozraci odhazovali bryle s komentarem, ze darmo visi na
nose), jen jsme slyseli, jak Stepanek podekoval za pozornost a jak
vrzly dvere.
"To se mu to chodi, kdyz je na to zvyklej!", ozvalo se zleva
a vzapeti nato dotycny prevrhl stul. "Pockejte, otevreme okno!", rekl
jiny hlas a skutecne bylo slyset, jak otvira okno. "Radsi dve!",
promluvil nekdo dva metry ode mne, ale nejspis uz ho otevrit nestihl,
protoze nejdrive zakopl o zidli a pak mi zmizel z dohledu za doprovodu
rinceni skla. Od te chvile se nikdo neodvazil ani pohnout. Ve vsech
smerech jsme tusili neco nebezpecneho. A krome toho se ze vse ch stran
ozyvalo tezke kaslani a co chvili cosi plesklo o podlahu, takze jsme
se nemohli ani navzajem dorozumet. Konecne jsem nahmatal zed a plazil
se ke dverim, zde se uz vytvoril retez a studenti spojenymi silami
prekonavali prikre schodiste ke dverim.
Vice nez logice jsme se nektere hodiny venovali historii. Jednu
prednasku venoval Nemcum. Vypravel nam o jejich nature. Zacal od lesa:
Ve Francii v davnych dobach, kdy se jeste psalo inkoustem a na kazde
lavici byl kalamar a husi brk, aby studenti meli cim psat, prednasel
na univerzite staricky profesor, ktery se stale pletl, az jednomu
studentovi dosla trpelivost, vstal a hodil po nem kalamar. Netrefil
ho, inkoust se roztekl po tabuli a chudak profesor se zhroutil. Ovsem
ve Vidni to doslo mnohem dal. V podobne situaci student vystoupil do
ulicky, vytahl revolver a tentokrat se trefil.
Jiny priklad: V dobe renesance se Nemci, nikdo nevi, co je to
popadlo, zacali citit predurceni k tomu, aby pokracovali v odkazu
antiky. Rekonstruovali latinu, takze latina, ktera se dnes pouziva, je
vlastne dilem nemeckych osvicencu. Jenomze problem byl s vyslovnosti,
ta se ani nemohla dochovat. Ale oni se i s tim vyporadali, takze
nynejsi latinska vyslovnost pochazi z Nemecka. Dale Stepanek
pokracoval uz v soucasnosti. Jeho tchan profesor mediciny mel jet na
sympozium do Italie, k olebky latiny, a tak si zacatek sveho projevu
pripravil v latine. Ale co se nestalo, misto potlesku sklidil akorat
smich a jeste si ho italsti kolegove dobirali, ze proc tak sisla?
Jina prednaska byla venovana sendvicum. Pry mu jakasi mezinarodni
spolecnost se sidlem v Dansku pro pomoc rozvojovym zemim nabidla pro
nekolik studentu pobyt spojeny s vyukou v nekterych oblastech. Ale pak
z toho vyplynulo, ze byl projekt zamyslen pro africke zeme a program
obsahuje danske ucetnictvi a podobne veci. Slusne tedy nabidku odmitl,
ale byl mu nabidnut jiny, uz lakavejsi program. Ale abych nepredbihal.
Stepanek prisel do tridy, vyndal doutnik z ust a pr avil:
"Vi nekdo, co je to sendvicovy semestr?"
Dlouho se nic nedelo, a tak se ptal dal: "Vi nekdo, co je to
sendvic? ...tady uz to slysim... Prosim vas, sendvic vypada
takhle: "a na tabuli nakreslil pudorys, bokorys a rez sendvicem:
"Todle je chleba, todle syr a tady je zase chleba. Vi nekdo, jak
vzniknul sendvic? Ne, za to Edison nemuze, prosim vas, to byl
v Anglii lord Sandvich a ten propadl hre v bridz. Vi nekdo, co je to
bridz? ...
Tak ten lord Sandvich nutil sve sluzebnictvo, aby s nim cely den
hralo bridz. Samozrejme, ze hraci museli nekdy jist. Ale ze lord
nechtel kvuli tomu hru prerusovat, nechaval jidlo podavat pri hre. Kdo
vsak hraje karty, vi, ze se nesmi zamastit, ani jinak zaspinit. A tak
lord nechaval vsechno jidlo balit do chlebu.
No a podobne vypada i sendvicovy semestr. Trochu teorie, pak
praxe a zase trochu teorie."
Smazal popisy chlebu a syru a nahradil je teorii a praxi
a pomalu presel k vyse zminenemu telefonatu.
Bydlis na koleji ? Panbuh s tebou !
Kazdy z nas ma sve stale ci prechodne bydliste, kde na nej ceka
postel, v bohatsich rodinach i perina s polstarem. Napriklad kolega
Kubat, aby netrpel depresemi, ze je z chude jihomoravske visky, si
kazdorocne prinasi s sebou na kolej svou vlastni duchnu, aby se pak
mohl pred ostatnimi vytahovat, ze on ma periny dve, a kazdy vecer si
hazi kovovou desetikorunou, pod kterou si schova pravou nohu a pod
kterou levou, na rozdil od tech, co o svou jedinou prikryvku prisli
nekde v pru behu stavky a na noc se ted prikryvaji deseti otevrenymi
sesity z analyzy.
Jeji stavbe uz davno prosla garancni lhuta, a tak se podle toho
chova. Nektera okna nejdou zavrit, jina i po zavreni zustavaji stale
otevrena. Zbyla okna jsou umele udrzovana v zavrenem stavu dlouhymi
hreby. Ustredni topeni je na tom obdobne. Aby nezarezly roury, je
teplo dodavano trvale, takze pokoje se znacne lisi prumernou teplotou
podle poctu nezavrenych oken a polohy urazeneho kohoutu.
Ale jinak ostatni zarizeni je zcela uzpusobeno matfyzakum. Dvere
jsou oznaceny stitky "TAM" a "SEM", aby byl minimalizovan pocet
neuspesnych pokusu pri jejich pouzivani. Hlavnim dverim dominuje
napis: "Nenechal jsi klic v zamku?" a jednoduchy nakres
s vysvetlenim, co je to zamek. Na zachode najdete pouceni: "Pokud tu
nejsi omylem, nezapomen splachnout!" a lednicku zdobi: "Vstupujte
jednotlive."
Krome matfyzaku ziji na koleji i jina zviratka. Sice nejsou
pestovana planovite jako treba na koleji prirodovedcu, zato je s nimi
vetsi sranda. K zivotu na koleji patri pravidelne hony. Podnikavi
studenti prodavaji i lovecke soupravy: 2 pasticky na mysi, 15 molovych
kulicek, prasek na mravence, lahev na svaby, kapesni lupu, pistalku na
svolavani poplachu a pet centimetru krejcovskeho metru na mereni
ulovku.
Hromadne akce jsou pod vedenim zkusenych lovcu, kteri jsou
obeznameni se zvyky lovne zvere a maji vynikajici vysledky.
Predavani pokoju byva kazdorocnim vyvrcholenim sezony, neboli
zlatym hrebem zdejsiho pobytu. Povereny pracovnik peclive prosmejdi
celou bunku, a to by v tom byl cert, aby se nenaslo neco, na cem by se
dalo inkasovat. Nezkuseni prvaci naleti temer na kazdou ptakovinu.
"Tady je otluceny drez!"
"To mame zapsane! Tady, otluceny drez."
"No dobra, co by tak jeste... a tady, odreny stul!"
"Taky mame!"
"A co fleky na zdi? Ty nemate zapsany!"
"Ale ty jsme prece nemohli udelat, to vzniklo pri malovani!"
"Ja vam to verim, ale nemate to zapsany. Cela mistnost stoji
vymalovat 350 korun, zed... kolik mate?"
"Malo!"
"Mate 150?"
"Jenom stovku!"
"Tak za sto!"
A nezkuseny prvak vydrazil stejnou zed, za kterou se platilo
i pred rokem, dvema... atd.
Kdezto kolega Smejkal vi, co napsat: "Fleky na zdi!"
"Pockejte, jaky fleky?"
"No tady vsechny! Ja to psal preventivne!"
"Jo tak preventivne! Ale tamhleten flek tady urcite nebyl!"
"Ale byl, ja jsem ho ted nevidel!" a i kolega Smejkal ma
problemy.
Studenti se do svych pokoju dopravuji vetsinou vytahy. Pro dvacet
ctyri pokoju maji k dispozici ctyri vytahy rozmistene po patre tak,
aby se nedaly privolat vsechny najednou. Ale skutecnost je jina.
Student zamkne pokoj, obehne cele patro, pro jistotu namacka vsechna
tlacitka a systematicky vytahy obiha. Takto to udela kazdy. Cesta
vytahem je jeste narocnejsi. Vytah jen popojizdi a stale zavira
a otvira dvere. Takze skleroticky matfyzak pulku sveho studia stravi
ve vytahu.
Mezi nimi ma zvlastni postaveni tzv. rychlovytah. Ten stavi jen
v patrech od desitky nahoru, ale ponekud zvlastnim zpusobem. Obcas se
stane, ze kdyz vystupuje prvni, zarazi se ve dverich s vyrazem, jako
by nastoupil do spatneho vlaku, odplivne si, utrousi: "Zase prejel!"
a zhnusen zamiri ke schodisti. Ostatni osazenstvo vytahu se vykloni
ven, pouli oci na cislo podlazi a s odporem odfrkava. Pak se ozve
soubezne dute znejici pleskani, to jak se vsichni v tesnem sledu za
sebou u hodi do cela. Potom se nahrnou k tlacitkum a behem nekolika
sekund sviti cely sloupec. Do toho a do zvuku zavirajicich se dveri
vykrikne ten, co chtel jet jen o patro vys: "Pockejte, ja jsem mel
vystoupit!"
Ale ne vzdycky vytahy jezdi. Malokdy se stane, ze jezdi vsechny.
Kdezto opacny stav je pomerne casty. Uz jenom pomysleni na takovou
situaci nahani hruzu a kdo vi, co jeste. To se pak jindy osirela
schodiste stavaji hlavni dopravni tepnou. Severni schodiste byva
zpravidla urceno na sestup. Tam vladne optimisticka nalada.
Sestupujici jeste nevedi, ze se budou stejnou cestou zanedlouho vracet
pro tramvajenku, pak pro sesit a k polednimu jeste pro listek na obed.
Zato uzivatele jizniho schodiste to uz vedi, tezce oddychuji a neni
jim prilis do reci.
Dalsi oblasti matfyzackeho zivota je telefonovani. Kazdy matfyzak
pozna telefon a umi ho pouzivat. Po kazde prednasce se vytvori pred
pristrojem obrovska fronta a vsichni si chteji, naddrzeni dlouhou
abstinenci, vychutnat slasti teto nadherne cinnosti, ktera je skoro
vsude dostupna a jen za korunu.
Ve fronte si navzajem vymenuji zkusenosti ze svych hovoru
a krati si tak dlouhou chvili ve fronte. Takova fronta by mohla
leckoho odradit, ale postupuje celkem rychle. Nejen proto, ze nekteri
stojici, kteri si nedostatecne opakovali ucel stani, zapomenou, co tu
chteli, a odchazeji, ale studenti si casto chodi jen ohmatat sluchatko
nebo si zatocit ciselnikem a pak nadseni poslouchaji, jak vrci.
Casteji se odvazi i sluchatko sejmout a plni napeti si ho opatrne
prilozi k uc hu a potom s blazenym usmevem dychtive naslouchaji
prerusovanemu tonu. To vsak jsou jen ti, kteri uz protelefonovali sve
mesicni kapesne. Existuji i takovi naruzivci, kteri se vzdavaji
i jidla v menze ve prospech telefonovani.
Kolejaci cele hodiny prosedi u telefonu a navzajem se obstastnuji
hovory. Telefony jsou nevhodne umisteny v uzke chodbe k zachodu vedle
umyvadla, takze vsichni ctyri obyvatele bunky se tisni kolem, navzajem
si berou sluchatko a placaji se pres ruce. Nekdy vytaceji cisla
nazdarbuh a plni ocekavani se snazi co nejvice zaslechnout z druheho
konce. Cervene maji oznacena v telefonnim seznamu cisla kolejni rady,
vratnice, menzy a pokoju studentu pedagogiky, kteri jsou pr izemni
lide, nesnasi telefonovani, sproste nadavaji a tudiz vytaceni techto
cisel jen kazi naladu.
Zato zavolat na matfyzacky pokoj je pozitek. Volany necha
pristroj chvili vyzvanet, aby ve volajicim vystupnoval napeti, pak
pomalu sluchatko zvedne a privetivym hlasem pravi: "Halo?" Na to
volajici ceka. Uz nevydrzi napeti, rychle si prehodi sluchatko ke
druhemu uchu, nedoslychavi zastrci naslouchatko do druheho ucha,
a nervozne si nekolikrat poposadi bryle; studenti bez bryli aspon
nervozne zatukaji slepeckou holi. A pozdrav opetuje: "Halo!" Nasleduje
kratka pauza, kdy volaj ici i volany prozivaji navazany kontakt. Pak
svorne zafuni a oba s uspokojenim sluchatko polozi.
Drive byval telefon i v kazdem vytahu. To studenti neztraceli cas
a telefonovali i cestou vytahem. Vetsinou prvni telefonoval a ostatni
oddane naslouchali. Mnohdy byl hovor tak napinavy, ze telefonujici
odmital vystoupit, zastavil vytah a pokracoval v hovoru. Takze
vytahove telefony podlehyly znacnemu opotrebeni. Prohmatane sluchatko,
utoceny ciselnik... No proste zavada na zavadu. Jenomze studenti pak
odmitali vytahy s nefungujicimi telefony jezdit, opovrzlive obchazeli
pra zdny vytah a s touhou v ocich hledeli k precpanym vytahum
s telefony v neustalem chodu.
Jedina mistnost, kde matfyzak netrpi netrpelivosti a stihomamem
je pocitacova laborator. Ba naopak, najit zde volne misto je umeni.
Vetsinou tu vsak ani nebyva fronta, protoze tento fakt je vseobecne
znam.
Kdyz nekdo prijde, plase se rozhledne a nahle vzkrikne: "Nebude
nekdo koncit?" Naivne ceka, ze nekdo vyskoci a pusti ho na sve misto,
protoze tu sedel uz moc dlouho; vsichni ho akorat stihnou vysmesnymi
pohledy, a tak nejdrive projde kolem pocitacu a snazi se poznat zname
tvare. Ale i to neni zas tak jednoduche, protoze mnozi uz tu sedi
nekolik dni a stale se nemaji k odchodu. Pozdravi se tedy aspon
s Tydlitatem, pochvali Zidkovi plnovous, zepta se Kobylky na zdravi,
ale to uz nemel delat, protoze Kobylka ho nyni nepusti, dokud mu
dopodrobna nevylici, co vsechno za dobu sve dnesni pritomnosti stihl
vykonat. Proti sve vuli se dotycny dozvi, kolikrat Kobylka zablokoval
pocitacovou sit, jak se mu to pokazde povedlo a aby o nic neprisel, ze
mu to ukaze. Dotycny se brani, ze to neni treba. Kobylka po delsim
premlouvani upousti od tohoto zameru a nahradou nabizi lepsi zabavu:
v nekonecnem cyklu Zidkovi posilat siti neslusne zpravy. To dotycneho
uplne od radi, znovu se pozdravi s Tydlitatem a odchazi.
Programovani
Jmeno Kryl pro mnohe studenty znamena postrach. Ne ze by Rudolf
Kryl byl prisny pedant, naopak, jedine on na zacatku kazde prednasky
nebo cviceni s nami probral nejnovejsi aktualni udalosti ze zivota
fakulty a ani pri zkousce neni nikterak zaludny, ale ono uskali je
spise v celkove narocnosti zkousky. Pisemka trva neco pres ctyri
hodiny a pak nasleduje pro kazdeho jeste pulhodinove posezeni nad
timto dilem. Z cehoz je vlastne videt, ze zkouska z programovani neni
nic jednoducheho.
Jeho prednasky nemaji vysokou navstevnost. A to z nekolika
duvodu. Na rozdil od docenta Berana si asi rad prispi, takze terminy
jeho prednasek byvaji odpoledne, spise k veceru a velmi casto v patek
15 40. Druhym duvodem bude styl prednaseni. Prednasky si pripravuje na
folii k meotaru a jak z jeho omluv pri castych chybach vyplyva, noc
predtim, takze se pri hodine nezdrzuje psanim, jen v rychlem rytmu
prehazuje folie nebo, a to je castejsi, opravuje chyby. Za timto uc
elem ma v prvni lavici stale navstevniky z rad ucitelu (jsou
ucenlivejsi), za vsechny bych jmenoval treba Lenku, kteri s sebou nosi
centrofix, aby opravy byly videt. Kdyz zrovna nikdo z nich neprijde,
Kryl, aby nas nezkazil, chybna mista zakryva klicema, perem, kridou,
prsty, kapesnikem, ponozkou, no proste vsim, co je po ruce. Nastesti
mu predmety brzy dojdou, takze lze sem tam zahlednout nejake to slovo.
Jeho vyklad je tedy prilis rychly na ty, kteri nevedi, o co jde,
ale na druhe strane diky zameru slouzit jako prehled, zbytecny pro ty,
co vec znaji. Naskyta se tedy otazka, kdo na prednasky vlastne chodi.
Nejspis jen obdivovatele nebo ti, co dokazi rychle psat a chapat. Ale
presto se stane, ze nekdo zaspi, ci co a nestihne folii opsat a jeste
je tak drzy, ze to da najevo. Kryl sice v podobnych situacich rika, ze
jestli jede moc rychle, mame rict, ze zpomali, a take ri ka, ze si
mame meotar zaostrit sami, ze on to nepozna, ale presto vsichni radsi
mzouraji na rozmazana pismena, nez aby nekdo vstal a zatocil koleckem.
Jednou zas nekdo naletel na jeho privetive reci a prihlasil se,
ze to nedopsal. Kryl, ktery uz byl na ceste pro jinou folii, se
zastavil: "Ja pockam, ja pockam!" a ani se neotocil, jen naslepo hodil
folii zpet na meotar, slozil si ruce na prsa a s vyrazem nejvyssiho
utrpeni civel do kouta. Az vysoky sum ho probudil z rozjimani, otocil
se na platno a spatril, jak je videt jen nepatrny okraj celeho textu.
Na omluvu vypravel veselou prihodu z dob, kdy se matematikum pr
ednasela jeste fyzika. Cviceni z fyziky meli zrovna tak pozde vecer,
latce nerozumeli, ale chodili tam kvuli pekne cvicitelce, ktera ovsem
musela priklady pocitat sama. Jednou zas pozde k veceru se zeptala:
"Muzu uz to smazat?" a jeho kolega odtusil: "Ale piste to klidne do
toho!"
Mezi jeho dalsi vesele prihody patri prihoda vztahujici se
k algebraickemu oboru - teorii grup. V utery, kdyz vychazely ruske
knizni novinky, akademik Korinek zasel do cizojazycne literatury.
A najednou jindy tak rozvazna kapacita zneklidnela, zacal tam
nekontrolovane pobihat a vykrikoval: "Skupiny jsou nesmysl! Skupiny
jsou nesmysl!", ale nikdo ho nebral vazne. Konecne na sebe upoutal
pozornost, a aby dodal svym slovum vahu, rekl, ze je akademik, jenze
odpoved byla jeste padnej si: "To prekladal taky akademik!"
Existuje spise zajimava, nez uzitecna veta: vzdy existuje
algoritmus rychlejsi alespon o konstantu. Ale je to vlastne podvod,
protoze neni takova blbost, aby nemohla byt vetsi. Vypravel nam
o jednom diplomatovi (to je ten, co dela diplomku), ktery se zabyval
problemem vytahu. Zrychlit co nejmensimi naklady presuny lidi
v baraku. Pilne navstevoval vyzkumny ustav pohybu nahoru a dolu a tam
nasel zajimavou studii, tykajici se jednoho americkeho mrakodrapu, kde
resili stejny problem. Ale reseni je vskutku komicke: u vytahu
zdvojili kabinu - takze ti, co chteli do lichych pater nastupovali
v suterenu a ostatni v prizemi. Ale vsichni jiste nahlednete, ze toto
dvojnasobne zrychleni je vlastne jen zdanlive. No nicmene da se ve
zrychlovani pokracovat, kabina vytahu muze mit 3, 4, 5 pater
a absolutniho zrychleni se dosahne, az kabina vytahu bude mit stejny
pocet pater jako mrakodrap.
Umela inteligence, to je velmi prakticka disciplina, u nas treba
zatim ne, ale predstavte si americky mrakodrap, stovky pater, tisice
bytu, v kazdem bytu zachod a odpadni potrubi ma prece jenom konecnou
kapacitu. Kdyby vsichni obyvatele najednou splachli, mohlo by to
znamenat obrovskou katastrofu! Proto je kazde splacovaci zarizeni
opatreno malym pocitacem, ktery si nejdrive overi, zda je cesta volna,
a pak teprve vse vypusti do odpadu.
Pri probirani uz konkretnich programovacich jazyku nejdrive
zabrousil do minulosti a neodpustil si zminit se o knize anglickeho
autora noveho assembleru MIC, ktery byl nezavisly na konkretni
realizaci cisel v pameti. Dnes se to muze zdat divne, ale tou dobou
jeste existovaly vedle sebe dvojkove i desitkove pocitace, takze tato
vlastnost byla skutecnym prinosem. Jenze autor pripojil priklad: Kdyby
prileteli Martani s pocitacem v trojkove soustave, i jim by assembler
MIC fungoval. A v ruskem prekladu bylo pod poznamkou uvedeno:
V Moskovskom gosudarstvennom universitete postrojili trojicnuju
scotnuju masinu Saturn.
Dalsi poznamka se tyka snadnosti vytvareni datovych typu
v jazyce Simula: Nemate valcovnu? Chybi vam vysoka pec? V Simule nic
snadnejsiho, napisete new(vysoka pec) a~uz ji mate!
Krylovou chloubou bylo zarizeni pocitacovych laboratori. Do te
doby byl k dispozici jen salovy pocitac, se kterym se dorozumivalo
prostrednictvim dernych stitku. Vypadalo to takhle: student v prizemi
v derovne vyderoval program bud na stitky nebo na derovaci disket na
disketu. Odnesl to do ctvrteho patra, zde si pockal na vypis chyb,
sebehl do prizemi, patricne stitky prederoval, atd..
Ale vybudovat pocitacovou sit nebylo nic snadneho. Poznavali jsme
to pri jeho pravidelnych vstupech na zacatku prednasek. Vypravel nam,
jak pocitace zitra pristanou v Ruzyni, ale zidle jsou nekde na
Slovensku. Druhy tyden. Pocitace uz rozbaluji a zapojuji, ale zidle
jsou stale nekde na Slovensku. Dalsi tyden: Do site ukladaji
programove vybaveni , zidle vsak stale neprisly a vypada to, ze
studenti budou programovat vstoje ci vleze.
Jeho aktuality se po revoluci vubec prodlouzily a prestaly mit
vesely charakter. Kratce po revoluci nam oznamil, ze dostal novou
funkci, takze ma ted na dverich vizitku: Pracovnik povereny
konsolidaci pracovniho procesu, ale nikdo, tedy ani on nevi, co to
znamena. Ale nic si z toho pry nedela, protoze temer celou vojnu
stravil ve vyzkumnem ustavu algebraickeho boje tady v Braniku, kde se
pouze sestavovaly vzorecky s touto tematikou: Co se stane, kdyz se
setkaji 2 tanky,14 samop alu a 3 dela.
S nastupem noveho roku prisly nove starosti s prvnim rocnikem:
byl prijat dvojnasobny pocet uchazecu, nez je mozne se stavajicim
poctem pracovniku katedry informatiky zvladnout. Zbyva bud prijmout
posily na katedru, ale na to nejsou penize, nebo se studentu nejakym
prirozenym zpusobem zbavit. Ale vypada to, ze vse zustane tak, jak to
je. Takze kvalita vyuky zrejme poradne klesne. A apeloval na nas,
abychom se vice zajimali o veci, ktere se nas tykaji, ze mnohe zacina
byt ho rsi, nez to bylo pred revoluci. A pridal postrehy z novych
studijnich radu: Student se smi prihlasit ke studiu az pote, co slozi
maturitu, nejpozdeji vsak do 30. brezna. - Vetsina vasich mladsich
kolegu zde studuje tedy protipravne. Jako posledni bod je, ze se
predpisy mame ridit primerene, ale co je to primerene, to nikdo nevi.
Pri rozdelovani zapoctovych programu poznamenal, ze sice nebudou
vsechny stejne narocne, ale na druhe strane se vyhne takovym obrazum,
jaky se mu naskytl pri vybirani zapoctaku na fyzice, kde jiz nekolik
let dostavaji vsichni tentyz priklad. Jeho nejmenovany kolega stal
u stolu s velkym derovacem a kazdou donesenou praci okamzite
proderavel. Kdyz se ho ptal, co to jako ma znamenat, dostal odpoved,
ze oni by mu to priste prinesli znovu.
Zaverem bych dodal jeste nekolik peknych vyroku:
Je to rada, to je jako kdyz se rika, ze je spravne sportovat, ale
neznamena to, ze kdo nesportuje, je blbec a ma se za to pronasledovat!
Nedaleko Pardubic zije clovek, ktery vymyslel ohromnou vec,
stasne dlouho psal do novin, na ruzna mista, ale bez odezvy. A pritom
jeho napad, ze by kazdy rok zacinal stejnym dnem, by usetril hromady
papiru na kalendare.
Backtracking - to je metoda hrr na ne, a kdyz to nepojde, toz
cofnem!
V jedne ucebnici je krasna definice stromu:
1) prazdna posloupnost je strom
2) vrchol (rikame mu koren) a usporadana posloupnost podstromu je
strom.
Jeden systemak si povzdechl, proc se deti neuci sestnactkovou
soustavu. Nedoslo mu, ze by to musel zmenit geneticky, az se deti
zacnou rodit s sestnacti prstikama.
Pri trideni vzajemnym vymenovanim prvku ma vymena tim vetsi
ucinnost, cim je provedena na vetsi vzdalenost. Kdybychom srovnavali
Jakese s ostatnimi cleny politickeho vedeni, klesal by velmi pomalu,
a vubec mela-li by takova vymena smysl.
Co dela matematik? Neco definuje, a pak se cely zivot, a i jeho
zaci, zivi tim, ze dokazuji, ze to co definoval, nevystihuje danou
skutecnost dokonale.
Na 50. str. ucebnice C++ je ve cvicenich: Napiste alespon 10
vyrazu, ktere nemaji smysl a jsou syntakticky spravne.
Zadani pisemek bylo zavareno v igelitovych pytlicich, aby to
studenti, nahodne se pozvracejici neposkodili.
Oddeleni zmatku
Trzni ekonomika hybe svetem. Kdo nevykaze nejakou cinnost, bude
po zasluze nahrazen, a tak chudaci prodekani, vedouci kateder, vyucu-
jici, studijni rady chrli mesic co mesic nove predpisy, seznamy pred-
nasek, studijni rady. Jen studenti, ti nechrli nic, ti naopak toto
vsechno maji postrehnout a ridit se tim. Pravidelne dochazi na studij-
ni oddeleni, kde se vsechny tyto prameny krizi a maji zde byt uvedeny
v soulad. Ale na studijnim oddeleni to vypada jak v televiznim kursu
cestiny. Nejcastejsi odpoved je zde totiz "Nevim" a podle vyrazu je-
jich obliceju lze tusit, ze nelzou a podobne reakce budou i na otazky
typu: Kdy konci semestr, kdo je dekanem a co je naplni vasi prace.
V nevedeni je cele studijni oddeleni vzacne sehrane. Kazdy prispiva
svou troskou do mlyna, ale bohuzel, nevi cim, takze v celkovem souhrnu
nevi nikdo nic. Prumerny matfyzak je z toho prinejmensim zmaten. Pri
odchodu popreje dobrou chut a misto ke schodisti zamiri do knihovny,
kam si jde vypujcit index. Obcas preci jenom prozradi cast studijnich
planu, ovsem s takovym zpozdenim, ze uz stejne neplati. Tak vznikaji
mezi studenty famy. Studenti vykonavaji nahodne nesmyslne akce s odu-
vodnenim, ze se to ma. Jako priklad poslouzi povinnost zapsat si
vsechny prednasky, ktere navstevuji. Na to studijni oddeleni vymyslelo
rafinovany protitah, tentokrat podepsany dekanem: povinnost ze vseho
zapsaneho slozit zkousku a za nesplneni vypsalo vysoke penale.
Vydobytek, kterym se honosi MFF je tzv. zkusebni zprava, kterou
na jinych fakultach nenajdete. To je papir, ktery dubluje index.
Vsechno, co se pise do indexu, patri i do zkusebni zpravy, takze pri
rozdavani zapoctu se cvicici temer upise k smrti. A ma jeste jednu vy-
hodu - velice rad se zapomina pri ruznych prilezitostech doma. Takze
pro zapocet a pro znamku chodi prumerny matfyzak 2x az 3x. Mysleli
jsme, ze je to nasledek totality, ale od revoluce vyplnujeme ted zku-
sebni zpravy dve: jednu si na studijnim rovnou nechaji, pry kvuli po-
citaci.
Dalsi specialni instituci, ktera se stara o blaho studentu, je
rozvrhova komise. Z jeji dilnicky vychazi kazdy semestr tzv. rozvrh
hodin. Praci maji opravdu tezkou. Musi vyhovet vsem pozadavkum rozmaz-
lenych studentu a zvrhlych pedagogu - napr: Vopenka muze prednaset jen
odpoledne, protoze dopoledne spi. Grygarova musi mit prednasky az po
devate hodine, protoze denne dojizdi autobusem a nemuze prece vstavat
driv jak v pul sedme! Kryl naproti tomu neodjizdi vubec, takze spoleh-
live zaplni diry v patecnim odpoledni. Beran muze prednaset jen
v ucebnach s velkou tabuli, Nesetril zas jen ve velkych ucebnach, aby
jeho fanousci nemuseli stat na schodech. Naopak Vlachovi staci kabinet
po marxistech. U Pavelky je jedno, kde prednasi, neni slyset nikde.
Tato a spousta jinych omezeni delaji praci rozvrhove komise velmi
tezkou. (Za jina omezeni bych uvedl jedno obzvlaste svazujici, ze
v jedne ucebne nemohou probihat dve prednasky soucasne!) Ale rozvrhova
komise je z matfyzu, takze vi, jak na to. Vychazi ze zakladniho pred-
pokladu, ze se zivot s nikym nemazli. A podle toho vypadaji i vysledky
jeji cinnosti. Prednasky doporucene pro jeden semestr se konaji bud za
sebou v ruznych budovach po Praze nebo dokonce v tutez dobu. Neni vy-
jimkou, ze kazdou hodinu v jine ucebne. Cviceni se konaji ve stejnou
dobu jako prednaska k nim a mnohdy i se stejnym vyucujicim. Nicmene
tento system ma i svetle stranky. Setri studentum cas a nakonec vyho-
vuje matfyzackemu zpusobu zivota. Usnadnuje praci pri vybirani predna-
sek. Jsou mozne dva pristupy:
1) student si vybere jednu ucebnu a tu vystuduje. Vyhody: pri
poctu ctyrech uceben studium trva ctyri roky.
2) student si vybere jednoho pedagoga a toho vystuduje. Pozn.:
tato moznost vychazi z predpokladu, ze jeden vyucujici nebude i nadale
zarazovan na vice prednasek soucasne.