Úvod do matfyzáka

    Predtim, nez se clovek stane  matfyzakem, ma dlouhe prazdniny. Za-
catkem cervna  slozi maturitu, v pulce cervna  prijimacky a pak uz jen
sklada ruce, nejcasteji  do klina, kdyz tam si  nedosahne, tak alespon
za zada. A tape. Nevi totiz, jestli uz se matfyzakem stal, nebo to te-
prve prijde.
    "Tatinku", pta  se maminky, "Kdy uz  budu matfyzak?" Nepozoruje na
sobe zadne  zmeny: co bylo predevcirem,  si nepamatoval nikdy predtim,
zrovnatak zapominal, kam  a proc jde, kde byl. Netusi  totiz, ze se uz
matfyzakem narodil.
    Ale  prazdniny nemival  dlouhe vzdycky.  To bylo  jeste v davnych,
predavnych dobach, kdy na stromech  rostlo totalitni listi (na jehlic-
nanech byste jeste nasli totalitni  jehlice, poznaji se podle toho, ze
jsou tmavejsi  a uhybaji doleva), rekami  proudila totalitni voda, kde
vodiky ve vazbe  s kyslikem sice sviraly spravny  uhel 120 stupnu, ale
oba byly vice vlevo. A povinne  se chodilo vlevo, chci rict jezdilo na
chmel,  kde se  konalo prvni   vzajemne seznameni  matfyzaku a  kde si
vsichni zucastneni  uvedomili, ze se opravdu  sesli a ze tak  budou na
svem miste.  Je jasne, ze  se neduslednym vyberovym  rizenim do jejich
rad obcas  dostanou i simulanti, kteri  matfyzactvi pouze predstiraji,
ale na ne spolehlive plati prvni semestr a patricna zkouska podle obo-
ru. Nekteri uz odchazeji v prubehu prvnich mesicu se zklamanim, ze na-
opak  oni naleteli  a tento  fakt dokumentuji  inzeraty na nastenkach,
ktere z rady uniformnich koupi  a prodeji skript analyzy, agebry, sva-
teho pisma a biblickych slovniku  (nekteri jsou totiz nejen matfyzaci,
ale i verici) hlasaji: Prodam vsechno, znacka koncim.
    Ale zpet k chmelu. U matfyzaku byva problematicky pocet potrebnych
studentu,  nebot je  znama jejich  vrozena nesikovnost  a tim i vysoky
ubytek pracovniku. V prumeru to byva 20 a v urodnych letech az 30 pro-
cent. Nejbeznejsi  zraneni: Pojd, dame  paku - komplikovana  zlomenina
predlokti;  pravidelna koupel:  otres mozku,  zlomeniny nosu; strihani
nehtu: hluboke strizne rany; fotbal - prokopnute bricho; softbal: ten-
to sport byl matfyzakum zakazan; volejbal: zlomeniny prstu a cetna po-
raneni v obliceji od ruznych  srazek, celkove zohaveni od prujezdu ce-
sackou, castokrat  doplnovane jeste absolvovanim  susicky. Nejsou vsak
ojedinele pripady i hromadnych zraneni, zvlaste kdyz jsou studenti nu-
ceni si na pokojich sami topit. Minuly rok tuto skalu bohuzel doplnila
jeste udalost,  ktera se doposud  matfyzackym zajezdum vyhybala.  A to
znasilneni. Kolega Vaclav Cerny  se nedokazal ubranit dvema podnapilym
vojakum zakladni sluzby. Dalsi zastavkou je tzv. pripravne soustredeni
na  Alberi, kde  se telesna  zdatnost testuje  u zbylych studentu, ale
hlavne se  zde kona dusevni  priprava. K te  patri i test  IQ. Protoze
matfyzaci dosahuji vysokych cisel a normalni testy dokazi merit jen do
140, musi byt doplnovany jeste doplnujicimi testy. Kolega Velesik pro-
tocil i ty, takze jeho skutecne IQ se doposud nepodarilo zjistit. Prv-
ni, s kym jsme se ve  skole seznamili, byla vedouci pracovnice studij-
niho oddeleni. Asi uz predem vedela, s kym ma tu cest, protoze vsechny
formulare a papiry nam dopodrobna popsala, ukazala, ktere dva rohy ma-
ji  byt  dole  a  ktere  nahore,  a  prosila  nas, abychom se premohli
a vsichni psali zleva doprava, ze formulare pro jine smery bohuzel ne-
ma k dispozici. Vyplnovani indexu  bylo zvlastni kapitolou. Zde se op-
ravdu vyradila,  ale asi postupovala prilis  rychle, nebot i ja  j sem
zavahal a na misto oznacene jako uredni podpis jsem se podepsal. Ji to
ani nevyvedlo z miry, jen polohlasem  pronesla: "Ale tam se mel podep-
sat dekan!" A taky se tam vesel.
     Prvni, co  se matfyzak nauci,  je cestovat. Matematicko-fyzikalni
fakulta totiz sidli na ctyrech  ruznych mistech Prahy. Tato mista jsou
od sebe znacne vzdalena, presuny  jsou dlouhodobe a komplikovane mnoha
prestupy. Krome toho na matfyzaka ciha mnohde nebezpeci.
     Kazdy den rano matfyzaci opousteji kolej a rozjizdeji se na ruzne
strany. Do prodejny sachove literatury, do prodejny sachovych figurek,
do prodejny sachovnic  a i do jinych prodejen  urcenych pro matfyzaky.
Obcas nekdo jede i do skoly. 1. etapa - nastoupit do spravneho doprav-
niho  prostredku,  neboli  nekric  hop,  dokud  nepreskocis.  Autobusy
a tramvaje v okoli koleje byvaji plne matfyzaku, kteri nahle probuzeni
z rozjimani se nestaci divit svym ocim  (stale si je trou limcem u ko-
sile, protoze kapesnik maji kolem krku  - do saly se totiz rano omylem
vysmrkali), nebot  tato tramvaj jeste  vcera jezdila uplne  jinudy a..
byla to opravdu  tato tramvaj? Ale spousta jich  vubec neodjede, mnozi
omylem nastoupi treba  do telefonni budky a jeste  krici do sluchatka:
"Prosim vas, postupte si!", nebo se jim stavaji osudne ruzne predmety,
jako sloup, schody, jedouci, ba i stojici auto nebo jiny matfyzak.
     2. etapa - vcas vystoupit,  neboli kricet hop se vubec nevyplaci.
Na nastence dekanatu visi seznam posluchacu, kteri nezvladli tuto eta-
pu a dosud  nenasli cestu zpatky. Jednou zacas  privazi hlidky policie
skupiny seslych studentu z Hloubetina, Nusli a Zbraslavi, kde se ztra-
tili pri  hledani koleje. Casto  se totiz stava,  ze uspani prednaskou
nastoupi do tramvaje jedouci opacnym  smerem a jeste podle zvyku jedou
dve stanice  autobusem s cislem  podobnym 112ce. Nase  fakulta vznikla
relativne nedavno. Bylo to v roce 52, kdy tehdejsi profesor matematiky
na Prirodovedecke fakulte UK Vojtech Jarnik matematickou indukci doka-
zal  vznik Lenina  z opice,  procez byl  ideologickou komisi  vyloucen
z fakulty.  Vylezl po  schodech z  Albertova na  Karlov a  zde zalozil
Matematicko-fyzikalni fakultu  a zvolil se dekanem.  Jeji budovy od te
doby znacne zestarly. Ale na druhe  strane maji historickou cenu. A to
je dost malo, co nam krome spatne akustiky a trvaleho kamenneho klima-
tu muzou poskytnout.
     Predstavte si letni den, vysoke  denni i nocni teploty, obyvatele
Prahy lehce obleceni, jen matfyzaci s  sebou na Malou Stranu vezou ob-
jemna zavazadla vyplnena teplymi odevy, aby  mohli, jen co za nimi za-
klapnou  dvere budovy,  na sebe  navleci nekolik  vrstev svrsku, kvuli
prochladnuti od  nohou, kolen, no  a dalsich nemene  vyznamnych organu
matfyzaka.


Co  je  to  matfyzak

    Matfyzak  se na  prvni pohled  nelisi od  ostatnich lidi. Ma hlavu
normalni velikosti,  - jednu, dve podobne  oci, neco kolem dvaatriceti
zubu, dohromady 20 prstu celkem  rovnomerne rozmistenych po tele, myje
si nohy a pravidelne chodi na stolici. Ale uz pri blizsim zkoumani mu-
zete prijit na ruzne odlisnosti. Nejenomze je stale zahlouban do neja-
keho problemu, ale on o nicem  jinem nemluvi. Obcas to dojde tak dale-
ko, ze dotycny klepe na dvere, kdyz vychazi na chodbu nebo po myti ru-
kou, kdyz zavira teplou vodu,  se polohlasem rozlouci. Nikde nema sta-
ni, stale  nekam pospicha -  v tom se  jeste tolik nelisi,  ale on tam
vetsinou nedojde, a  kdyz si nahodou vzpomene, kam  sel, prijde pozde,
ale ani se  nesvleka, protoze behem hodiny zase  odchazi. Tak se pozna
spravna matfyzacka prednaska. Kazdou chvili nekdo vstoupi, sedne si do
prazdne lavice, behem  peti minut se lavice zaplni,  ale dvere ani ne-
staci  zaklapnout, protoze  si je  prichozi podavaji  s odchazejicimi,
a tak se prazdne lavice chaoticky stehuji  po ucebne. Nekdy se i jedna
dostane do cyklu vicekrat.
     Prednasejici si teto migrace nevsimaji a snazi se mluvit hlasite,
aby prehlusili monotonni koncert Brana: "Vrz, buch, vrz, buch..." Nek-
dy se otevrou dvere a vbehne nekdo ze zamestnancu. Prednasejici upusti
kridu, "Hned  jsem zpatky!", krici uz  na odchodu a s  rukama na prsou
vybehne ven. Jake je pak jeho  prekvapeni, kdyz po peti minutach kouka
na uplne jine  tvare. Zmaten se zadiva na  tabuli, kde v nejsvrchnejsi
vrstve je nedokoncena veta nesouci jasne jeho rukopis. Uz s klidem se-
bere kridu, dopisuje vetu a nahlas,  aby mu bylo rozumet i pres zvuko-
vou kulisu ode dveri, zopakuje, co zatim nerekl.
     Nekdy je klidny chod prednasky  narusen jeste pred vrznutim kliky
hlasitym heknutim  a dutymi udery ve  stejnem poctu a poradi,  jako je
schodu  ke dverim.  Pravidelne, asi  s desetinnym  zpozdenim, se  ozve
stejna  posloupnost zvuku,  ale v  jinem odstinu;  matfyzaky lze totiz
rozdelit  na  2  zakladni  skupiny:  skupinu  s diplomatickym kufrikem
a skupinu s tzv. jednoduchym vybavenim: kapesnik, plnici pero, tramva-
jenka, zmizik, dvojlist linkovaneho papiru zasunuteho do derneho stit-
ku, ktery je  slepen do rulicky a studenti  alternujici v prvni lavici
za prednasek doktora Kryla nosi i centrofix fialove barvy, aby si Kryl
mel  cim opravovat  chyby v  prednaskach promitanych  z meotaru. Druha
skupina je mobilnejsi,  v prumeru stihne vice prednasek  v temze case,
obcas i jednu vicekrat, to kdyz dotycny zapomene, ze zde uz byl. Jedi-
nou vyjimkou jsou prednasky docenta  Pultra, ktery dopravni ruch razne
zatrhl.  Nove  prichozi  vpousti  najednou  ctvrt  hodiny  po  zacatku
a zmeska-li nekdo i tuto moznost, nema prakticky uz sanci. Ale po dvou
tydnech matematicke mozky zvladly i  tuto prekazku. Vsichni prijdou na
jeji zacatek a pak v peclive nacvicenem poradi odchazeji. Tady je Pul-
tr bezmocny.
     Docela zajimavy  byl jeho konflikt s prvaky,  kdyz suploval disk-
retni matematiku. Suchym hadrem rozmazal po tabuli predchozi prednasku
a chtel zacit, ale  otevrely se dvere a vesel opozdilec,  za kterym se
v zakrytu krcila cela fronta mych kolegu, kteri velmi dobre vedeli, co
asi bude nasledovat. Ne vsak spozdily  prvak. Drze kracel ode dveri po
schodech vzhuru a smele hledel Pultrovi  do leveho oka. Snazil se obs-
louzit i prave, ale nebylo to v jeho silach.
     "Nevim, jak doktor Kucera, ale  ja mam urcitou zasadu", prekvapil
ho Pultr, "pockejte venku!"
      Prvak  zavrel pusu,  polozil obe  nohy na  zem a zatlacil zastup
zpet za dvere. Soused nechapave mrkal v trictvrtecnim taktu a tukal si
na celo. Po  chvili mu doslo, ze zapomnel polozit  pero a chytil se za
hlavu, takze si inkoust jeste rozmazal po celem obliceji.
     Ale to nebylo vsechno, tim  to teprve zacalo. Prvnich deset minut
se Pultr drzel na uzde. Hlasivky si teprve rozcvicoval. Formuloval ve-
tu, ze kazda hra s plnou informaci  (to znamena, ze souperi pred sebou
nemohou nic  skryvat) ma neprohravajici  strategii a snazil se  nam to
dokumentovat  na jednoduchem  prikladu, na  hre, ktera  se jmenuje Nim
- dva souperi stridave umazavaji ze sloupecku carky. Abychom meli upl-
ny obraz o prubehu hry, Pultr pocarkoval celou tabuli a jeste zed ved-
le  a pak uz  jen planovite  umazaval a oba  hrace dokonale simuloval.
Chvili se tvaril jako jeden hrac a chvili jako druhy a pro kratkozrake
toto rozliseni  doplnoval jeste hlasovou modulaci.  To zatim nechavalo
prvaky klidne. Nekteri se nevazane  bavili, a jen malo studentu ho op-
ravdu sledovalo. Pultr  se vsak mezitim dostal do  finise: " A co kdyz
smazu cele todleto?", rekl hrac jedna, vzal hadr a hodnou chvili dova-
del po  tabuli. To byla  chvile napeti, kdy  se zdalo, ze  preci jenom
vyhraje. Ale hrac dve uz znal odpoved, ktera mela razem ujasnit vysle-
dek: "Ha haa!",  nahle zajecel Pultr, "To nam  nevadi, my smazeme tod-
le!"  Poslucharnou otraslo  leknuti. Trojice  ze zadni  lavice chvatne
otevrela okno  a jeste ho za  sebou zavrela. Soused  jen hlasite polkl
a zneklidnen se  zadival na prazdne ruce,  kterymi si doted pridrzoval
pero  u pusy. Pavel  Kass se  probudil, zamumlal:  "Ja nespim!", zvedl
propisku a znovu  opsal celou tabuli.  I se siluetou Pultra,  ktery mu
cast tabule zakryval.  Frolik sedici prede mnou do  toho hlasite funel
a koulel hlavou  na vsechny strany. Pak  se s beznadeji v ocich otocil
dozadu. Mel  zastrceny prst v nose;  az po zapesti,  protoze mu druhou
dirkou zase koukal ven.
     Mezitim  se ze  vsech stran  ozyvalo nesnesitelne  hykani, jak se
os­  tatni  prvaci  snazili   napodobit  Pultruv  prechod  do  fistule
a zpatky. Toto se  stalo osudne treba Davidu Vlkovi,  ktery uz bohuzel
jinak nepromluvi. A do toho vstoupil  zastup opozdilcu. Pultr se na ne
zle dival: pravym obocim se mracil a leve vyhruzne pozvedaval. Pozdeji
jeste pridal kouleni  ocima - kazdym jinym smerem,  ale nikoho tim ne-
zastrasil, protoze kdo vydrzel pohled na  Rence, ten uz se neceho hned
tak nelek ne. Ke konci hodiny  uz Pultr slabnul, prestal byt agresivni
k prichozim a posleze si jich prestal vsimat vubec.
     Pet minut pred koncem vsak rozrazil dvere dlouhovlasy prvak. Pul-
tr prerusil jiz beztak zmateny vyklad,  zastoupil mu cestu a na vse se
dukladne vyptal: "Co tu chcete?" "Ja jsem prisel na diskretku, jsem tu
snad spatne?", snazil se pres zabradli nahlednout do ucebny.
     "Ale ta za  pet minut skonci!", nedal se  Pultr. "To nevadi, i to
staci!" "A nechtel byste radeji pockat venku?", loudil Pultr. "Kdepak,
tady  zustanu!", zklamal  ho prvak,  kolebavym krokem  se odpotacel do
posledni lavice a vytahl noviny.


Zkusime  zkousku

     Vsechny vnejsi vyse zminene  odlisnosti (v odbornem jazyce se ujal
termin misuge) maji hlubsi opodstatneni. Malokdo vi, ze matfyzak - od-
borne Homo Sapiens Matfyzakis se  od normalniho cloveka - Homo Sapiens
Sapiens v leccems lisi. Pokusy v genetickem ustavu v Jaslovskych Bohu-
nicich,  nositele vyznamenani  Zasluhy o vystavbu  a Radu prace,  bylo
prokazano, ze  matfyzak je po Pythecantropovi  druhou slepou vyvojovou
vetvi. To je  dano sadou jeho chromozomu. Na  rozdil od cloveka, ktery
ma chromozomy  X a Y, ma matfyzak  X a Z, takze tim  je zpusobena jeho
sterilita a je tak odsouzen k postupne degeneraci. Druhou odlisnost ve
stavbe najdeme v pameti. Postupnym vyvojem doslo k tomu, ze pamet mat-
fyzaka funguje stejne  jako pamet pocitace - sklada  se ze dvou casti:
Pamet ROM,  pamet stala, do ktere  se neda zapisovat. Zde  ma matfyzak
ulozenu  zakladni sadu  znaku, vyrobni  cislo, tedy  rodne cislo, 8192
zakladnich slov rodneho jazyka a vsechna pravidla pro vypocet diferen-
cialnich  rovnic. Zbytek  tvori pamet  RAM, jejiz  obsah je u pocitacu
pravidelne obnovovan,  tzv. refresh. Bohuzel  nasledkem uplne izolova-
nosti v prvobytne pospolne spolecnosti a spatnym hlediskem prirozeneho
vyberu (matfyzaci  se orientovali spise na  matematicky nadane, nez na
silne  a zdrave jedince)  doslo k postupne  degeneraci a porucham vyse
zmineneho  refreshe. Po  rozpusteni prvobytne  pospolne spolecnosti se
zacaly projevovat nasledky. Novopeceni  otrokari si nedokazali zapama-
tovat sve otroky a otroci, kteri  byli vydrazeni v rozbihajici se pri-
vatizaci, ztraceli prehled o svych  majitelich. Ale tim postup degene-
race nebyl zcela u konce. Obdobi feudalismu jeste vice prohloubilo pa-
tologicke  zmeny  v cinnosti   pameti,  takze  u soucasneho  matfyzaka
v rozvinute, popr. rozvojove kapitalisticke vlasti se vlivem neuplneho
refreshe obsah pameti RAM po dvou dnech takrka uplne ztraci.
     Ted kdyz toto vime, dokazeme si vysvetlit spoustu predtim prinej-
mensim zahadnych veci. Celkem nikoho vzasade neprekvapilo, ze matfyza-
ci s prehledem dokazi resit slozite  diferencialni rovnice, aniz by je
to predtim  nekdo ucil. Ale  jine situace: Proc  matfyzaci po prijezdu
domu  se   vzdy  znovu  seznamuji   s celou  svou  rodinou?   Proc  se
z mistnosti, kde  si matfyzak dava koupel  (vetsinou to byva koupelna,
ale u matfyzaku nejsou vylouceny  i mistnosti jine) pravidelne ozyvaji
vykriky prekvapeni a obdivu? A jiste  sami prijdete na spoustu dalsich
prikladu.
     Za   vsechny  ostatni   bych  uvedl   jeste  pravidelny   obrazek
z vratnice koleje: Nedele, pozde vecer, student s batohem na zadech se
spolu s vratnou sklani nad tlustym  sesitem, najednou se student uhodi
do cela a vykrikne:  "Ano, to je ten pokoj!",  podekuje a chce odejit,
ale vratna: "Pockejte, tak se napiste  do knihy navstev!" "Ale ja nej-
sem navsteva," pohorsi se student a ukaze ji kolejenku. Ale to se zase
uhodi do cela vratna, jenomze jinym zpusobem: "Tak co tady sak ra sas-
kujeme, vzdyt ho tam mate napsany!" "A jo!", vali matfyzak oci na vel-
ke cislo sveho pokoje.
     Z cehoz vseho vyplyva, ze ucit se ke zkousce vice jak dva dny ne-
ma prakticky  zadny vyznam. Takze matfyzak  cely semestr odpociva, pak
prijde zkouskove obdobi, spolu s ostatnimi si rozplanuje predmety, aby
se u vsech  vystridal sesit pilnejsiho  kolegy, ktery zatim  chodil na
prednasky a vykonaval  podrobny zapis, a podle tohoto  planu pak chodi
na zkousky.
     Odvaznejsi, napr. Velesik, se uci jen noc pred zkouskou, latku si
dvakrat prectou,  tedy pokud to stihnou.  Velesikovi se dokonce stalo,
ze prednasky  z Teorie automatu a jazyku cele  nedocetl a jeste prisel
pozde na  zkousku. Neztracel vsak hlavu,  omluvil se, ze prijde  az za
chvili. Kucera  tedy souhlasil: "To vypada,  jako by jste si  to chtel
jeste docist!" Netusil, ze neni daleko od pravdy.
     Kdezto ostatni studenti jsou vesmes  pilni. Spis se chodi prepsat
na jiny termin, nez aby prisli s neuplnymi znalostmi.
     Samotne zkousky pak mivaji prevazne uniformni prubeh. V zasade je
lze delit  podle nekolika hledisek:  Podle komunikace rozeznavame  typ
obecny,  typ Peterka  a typ Pultr.  Obecne to  vypada asi  nasledovne.
Zkousejici  simultanne obsluhuje  neco kolem  sesti studentu v ruznych
stadiich rozkladu. Tem co uz uzrali, zapisuje znamku a vede zaverecnou
rec. Vetsinou se nevyhazuje,  zkouseny k teto alternative dospeje pos-
leze sam a o ctyrku se prevazne  prosi. Zkousejici zada tema, zkouseny
popise nekolik papiru a pak se oba predhaneji, kdo to rychleji precte.
Student se snazi co nejrychleji projet mista, ve kterych nema jistotu.
S vysokou  frekvenci strida  pred pedagogem  papiry a chaoticky v nich
ukazuje prstem.
     Naprotitomu u Pultra  panuje naproste ticho, ktere  rusi jen ner-
vozni susteni papiry a pronikavy Pultruv hlas. Komunikace s nim probi-
ha jen pisemne. Polozi otazku, nato zachrasti pero, pak je chvili pau-
za, ve ktere Pultr lusti prave vznikle klikyhaky.
     Kdezto Peterka temer vubec  nemluvi. Nove prichozimu prstem ukaze
krabici  od  pocitacoveho  papiru  s nastrihanymi  prouzky  s otazkami
a volnou  zidli.  Pri  tom  vsem  totiz  posloucha  napinave vypraveni
o mikroprocesorech a mlcky  dava signaly: 1)  to nechci slyset.  2) to
chci  slyset   jeste  jednou.  Nektere   partie  ma  zvlast   oblibeny
a prijde-li  nekdo   s prijemnym  hlasem,  musi  je   vypravet  az  do
ochrapteni. A treti signal hojne pouzivany i u ostatnich pedagogu - uz
toho bylo dost, dejte mi index.  U Peterky dvojku dostane jen ten, kdo
kokta  nebo nejmene  trikrat v tesnem  sledu zopakuje,  ze nic  neumi,
a dolozi to minutou mlceni.
     Zvlastni  jsou   zkousky  tez  u obou   Kuceru.  Luda,  z katedry
aplikovane  matematiky  nechava  studenty  si  znamku vysedet. Peclive
prohledne  jeho praci,  nekam ukaze   prstem a pravi:  "Tady se  mi to
nelibi" a jde pryc.  Pokud student prijde na to, co  se mu tam nelibi,
jde domu.  Takze sedet na zkousce  u Ludi lze od hodiny  az do ctyrech
a vice.
     Kucera Antonin, z katedry  kybernetiky a informatiky, naprotitomu
zkousky nebere prilis vazne. Terminy zadne nevypisuje: "Kdyz jsem tam,
zkousim."  Presto na  nase nalehani   vysypal radu  dat, kdy  nas bude
urcite ocekavat. Pilnejsi studenti si  chteli rovnou zapsat, ale on je
zaplasil, ze terminy zname, at kazdy  prijde, kdy se mu to bude hodit.
Tu se ozvaly hlasy, co se stane,  kdyz prijde hodne lidi, to nas posle
domu, ci co? "No kolik vas je, sedesat? Ja 30 lidi za den zvladnu!"
     V dobe  zkouseni lze  potkat po  chodbach studenty,  kteri o sobe
prohlasuji,  ze jsou  zrovna zkouseni,  nekde se  zasekli, nevedi, jak
dal,  Kucera je  milostive uvolnil,  aby  se  prosli, ze  na to  treba
prijdou,  a tak na  kazdem znamem  i neznamem loudi  vedomosti, aby se
hned mohli  vratit zpatky a hrde o sobe  prohlasovat: "Jen jsem udelal
par kroku, uz mi to bylo jasny."


Vyrokova  a  predikatova  logika

     Dalsi  zajimavou osobnosti  je Petr  Stepanek. Jeho  pritomnost se
vetsinou nikde  neutaji. Dokonce i ucebna,  ve ktere prednasel,  se da
jednoduse poznat  i nekolik dni pote. Hned  druhou prednasku se i pred
nami ukazal v cele sve krase. Ted asi cekate, co pred nami ukazal. Nic
prikladneho.
     Uz pri vstupu do budovy nas  pres nos prastil tezky stiplavy dym,
ktery stale  houstl a houstl, ze  na schodisti jsme  ztezi rozeznavali
schody. Az ve druhem patre jsme dohnali Stepanka, ktery prikryt cernou
ksiltovkou  vypoustel  koutkem  smradlava  oblaka  a pomalu  se  sinul
vzhuru.  Zavreli jsme  se do  tridy, aby  na nas  kour nemohl,  ale za
chvili vesel Stepanek, postavil se  k tabuli, vydechl, a kdyz zas bylo
videt,  pronesl  svym  tichym  chraptivym  hlasem:  "V budove skoly je
zakazano kourit. Ja to vim, ale mam neprekonatelne nutkani. Takze komu
z vas sedicich  v prvni lavici vadi  kour, sednete si  prosim dozadu."
A zacal prednaset.
     Chvilemi  mu  nebylo  ani  rozumet,  to  kdyz se zrovna nenamahal
vyndat  doutnik z ust,  krome toho,  ze se  opticke vlastnosti vzduchu
stale menily k horsimu.
     Kdyz  zpopelnil  i brcko  doutniku,  vsichni  jsme  si  oddechli.
Dokonce  i soused,  ktery  uz  asi  ctvrt  hodiny  nepsal, jen vydaval
priserne davive  zvuky a ve smrtelnych  krecich se zalamoval  na zidli
a v pravidelnych intervalech mlatil celem do stolu, takze nebyl slyset
vyklad. Z okoli se ozyval nervozni  sykot, ten vsak nepomahal, protoze
soused dal stipal  stul. Tak i on nahle prestal  a stasten se sesul na
podlahu. Ale Stepanek dlouho neotalel, vytahl stribrny zapalovac, novy
doutnik, c hvili ho nahrival a pak vse zacalo znovu.
     Na  konci  prednasky  zrakove  slabsi  jedinci  nedohledli ani do
sesitu (kratkozraci  odhazovali bryle s komentarem,  ze darmo visi  na
nose),  jen jsme  slyseli, jak  Stepanek podekoval  za pozornost a jak
vrzly dvere.
     "To  se mu  to chodi,  kdyz je  na to  zvyklej!", ozvalo se zleva
a vzapeti nato dotycny prevrhl  stul. "Pockejte, otevreme okno!", rekl
jiny  hlas  a skutecne  bylo  slyset,  jak  otvira okno. "Radsi dve!",
promluvil nekdo dva metry ode mne,  ale nejspis uz ho otevrit nestihl,
protoze nejdrive zakopl o zidli a pak mi zmizel z dohledu za doprovodu
rinceni skla.  Od te chvile se  nikdo neodvazil ani pohnout.  Ve vsech
smerech jsme tusili neco nebezpecneho. A krome toho se ze vse ch stran
ozyvalo tezke  kaslani a co chvili cosi  plesklo o podlahu, takze jsme
se nemohli ani navzajem dorozumet.  Konecne jsem nahmatal zed a plazil
se  ke dverim,  zde se  uz vytvoril  retez a studenti spojenymi silami
prekonavali prikre schodiste ke dverim.
     Vice nez  logice jsme se nektere  hodiny venovali historii. Jednu
prednasku venoval Nemcum. Vypravel nam o jejich nature. Zacal od lesa:
Ve Francii v davnych  dobach, kdy se jeste psalo  inkoustem a na kazde
lavici byl kalamar  a husi brk, aby studenti meli  cim psat, prednasel
na  univerzite staricky  profesor, ktery  se stale  pletl, az  jednomu
studentovi dosla  trpelivost, vstal a hodil  po nem kalamar.  Netrefil
ho, inkoust se roztekl po  tabuli a chudak profesor se zhroutil. Ovsem
ve Vidni to  doslo mnohem dal. V podobne situaci  student vystoupil do
ulicky, vytahl revolver a tentokrat se trefil.
     Jiny  priklad: V dobe  renesance se  Nemci, nikdo  nevi, co je to
popadlo,  zacali  citit  predurceni  k tomu,  aby pokracovali v odkazu
antiky. Rekonstruovali latinu, takze latina, ktera se dnes pouziva, je
vlastne dilem nemeckych osvicencu.  Jenomze problem byl s vyslovnosti,
ta  se ani  nemohla dochovat.   Ale oni  se i s tim  vyporadali, takze
nynejsi   latinska   vyslovnost   pochazi   z Nemecka.  Dale  Stepanek
pokracoval uz  v soucasnosti. Jeho tchan profesor  mediciny mel jet na
sympozium do  Italie, k olebky latiny, a tak  si zacatek sveho projevu
pripravil v latine.  Ale co se nestalo,  misto potlesku sklidil akorat
smich a jeste si ho italsti kolegove dobirali, ze proc tak sisla?
     Jina prednaska byla venovana sendvicum. Pry mu jakasi mezinarodni
spolecnost se  sidlem v Dansku pro pomoc  rozvojovym zemim nabidla pro
nekolik studentu pobyt spojeny s vyukou v nekterych oblastech. Ale pak
z toho vyplynulo,  ze byl projekt zamyslen  pro africke zeme a program
obsahuje danske ucetnictvi a podobne veci. Slusne tedy nabidku odmitl,
ale byl mu nabidnut jiny, uz lakavejsi program. Ale abych nepredbihal.
Stepanek prisel do tridy, vyndal doutnik z ust a pr avil:
     "Vi nekdo, co je to sendvicovy semestr?"
     Dlouho  se nic  nedelo, a tak  se ptal  dal: "Vi  nekdo, co je to
sendvic?  ...tady   uz  to  slysim...   Prosim  vas,  sendvic   vypada
takhle: "a na  tabuli  nakreslil  pudorys,  bokorys  a rez  sendvicem:
"Todle  je chleba,  todle syr  a tady je  zase chleba.  Vi nekdo,  jak
vzniknul  sendvic?  Ne,  za  to  Edison  nemuze,  prosim  vas,  to byl
v Anglii lord Sandvich  a ten propadl hre v bridz. Vi  nekdo, co je to
bridz? ...
     Tak ten lord Sandvich nutil  sve sluzebnictvo, aby s nim cely den
hralo  bridz. Samozrejme,  ze hraci   museli nekdy  jist. Ale  ze lord
nechtel kvuli tomu hru prerusovat, nechaval jidlo podavat pri hre. Kdo
vsak hraje karty, vi, ze se  nesmi zamastit, ani jinak zaspinit. A tak
lord nechaval vsechno jidlo balit do chlebu.
     No  a podobne  vypada  i sendvicovy  semestr.  Trochu teorie, pak
praxe a zase trochu teorie."

      Smazal  popisy  chlebu  a syru   a nahradil  je  teorii  a praxi
a pomalu presel k vyse zminenemu telefonatu.


Bydlis  na  koleji ?  Panbuh  s  tebou !
     Kazdy z nas ma  sve stale ci prechodne bydliste,  kde na nej ceka
postel,  v bohatsich rodinach  i perina s polstarem.  Napriklad kolega
Kubat,  aby netrpel  depresemi, ze  je z chude  jihomoravske visky, si
kazdorocne prinasi  s sebou na kolej  svou vlastni duchnu,  aby se pak
mohl pred ostatnimi  vytahovat, ze on ma periny  dve, a kazdy vecer si
hazi  kovovou desetikorunou,  pod kterou  si schova  pravou nohu a pod
kterou levou,  na rozdil od  tech, co o svou  jedinou prikryvku prisli
nekde v pru behu  stavky a na noc se ted  prikryvaji deseti otevrenymi
sesity z analyzy.
     Jeji stavbe uz  davno prosla garancni lhuta, a tak  se podle toho
chova. Nektera  okna nejdou zavrit, jina  i po zavreni zustavaji stale
otevrena. Zbyla  okna jsou umele  udrzovana v zavrenem stavu  dlouhymi
hreby.  Ustredni topeni  je na  tom obdobne.  Aby nezarezly  roury, je
teplo dodavano trvale, takze pokoje  se znacne lisi prumernou teplotou
podle poctu nezavrenych oken a polohy urazeneho kohoutu.
     Ale jinak ostatni zarizeni  je zcela uzpusobeno matfyzakum. Dvere
jsou  oznaceny  stitky  "TAM"  a "SEM",  aby  byl  minimalizovan pocet
neuspesnych  pokusu  pri  jejich  pouzivani.  Hlavnim  dverim dominuje
napis:    "Nenechal   jsi    klic   v zamku?"    a jednoduchy   nakres
s vysvetlenim, co je  to zamek. Na zachode najdete  pouceni: "Pokud tu
nejsi  omylem,  nezapomen  splachnout!"  a lednicku  zdobi: "Vstupujte
jednotlive."
     Krome  matfyzaku  ziji  na  koleji  i jina  zviratka. Sice nejsou
pestovana planovite jako treba na  koleji prirodovedcu, zato je s nimi
vetsi  sranda. K zivotu  na  koleji  patri pravidelne  hony. Podnikavi
studenti prodavaji i lovecke soupravy: 2 pasticky na mysi, 15 molovych
kulicek, prasek na mravence, lahev na svaby, kapesni lupu, pistalku na
svolavani  poplachu  a pet  centimetru  krejcovskeho  metru  na mereni
ulovku.
     Hromadne  akce  jsou  pod  vedenim  zkusenych  lovcu,  kteri jsou
obeznameni se zvyky lovne zvere a maji vynikajici vysledky.
     Predavani  pokoju  byva  kazdorocnim  vyvrcholenim sezony, neboli
zlatym  hrebem zdejsiho  pobytu. Povereny  pracovnik peclive prosmejdi
celou bunku, a to by v tom byl cert, aby se nenaslo neco, na cem by se
dalo inkasovat. Nezkuseni prvaci naleti temer na kazdou ptakovinu.
     "Tady je otluceny drez!"
     "To mame zapsane! Tady, otluceny drez."
     "No dobra, co by tak jeste... a tady, odreny stul!"
     "Taky mame!"
     "A co fleky na zdi? Ty nemate zapsany!"
     "Ale ty jsme prece nemohli udelat, to vzniklo pri malovani!"
     "Ja  vam to  verim, ale  nemate to  zapsany. Cela  mistnost stoji
vymalovat 350 korun, zed... kolik mate?"
     "Malo!"
     "Mate 150?"
     "Jenom stovku!"
     "Tak za sto!"
     A nezkuseny  prvak vydrazil  stejnou  zed,  za kterou  se platilo
i pred rokem, dvema... atd.
     Kdezto kolega Smejkal vi, co napsat: "Fleky na zdi!"
     "Pockejte, jaky fleky?"
     "No tady vsechny! Ja to psal preventivne!"
     "Jo tak preventivne! Ale tamhleten flek tady urcite nebyl!"
     "Ale  byl,  ja  jsem  ho  ted  nevidel!"  a i kolega  Smejkal  ma
problemy.
     Studenti se do svych pokoju dopravuji vetsinou vytahy. Pro dvacet
ctyri pokoju  maji k dispozici ctyri  vytahy rozmistene po  patre tak,
aby  se  nedaly  privolat  vsechny  najednou.  Ale skutecnost je jina.
Student zamkne  pokoj, obehne cele patro,  pro jistotu namacka vsechna
tlacitka  a systematicky vytahy  obiha.  Takto  to udela  kazdy. Cesta
vytahem  je  jeste  narocnejsi.  Vytah  jen  popojizdi  a stale zavira
a otvira dvere.  Takze skleroticky matfyzak pulku  sveho studia stravi
ve vytahu.
     Mezi nimi  ma zvlastni postaveni tzv.  rychlovytah. Ten stavi jen
v patrech od desitky nahoru, ale  ponekud zvlastnim zpusobem. Obcas se
stane, ze kdyz  vystupuje prvni, zarazi se ve  dverich s vyrazem, jako
by nastoupil  do spatneho vlaku, odplivne  si, utrousi: "Zase prejel!"
a zhnusen zamiri  ke schodisti. Ostatni  osazenstvo vytahu se  vykloni
ven,  pouli oci  na cislo  podlazi a s odporem  odfrkava. Pak  se ozve
soubezne dute  znejici pleskani, to  jak se vsichni  v tesnem sledu za
sebou u hodi  do cela. Potom  se nahrnou k tlacitkum  a behem nekolika
sekund sviti  cely sloupec. Do  toho a do zvuku  zavirajicich se dveri
vykrikne ten,  co chtel jet  jen o patro vys:  "Pockejte, ja jsem  mel
vystoupit!"
     Ale ne vzdycky vytahy jezdi.  Malokdy se stane, ze jezdi vsechny.
Kdezto  opacny stav  je pomerne  casty. Uz  jenom pomysleni na takovou
situaci  nahani hruzu  a kdo vi,  co jeste.  To se  pak jindy  osirela
schodiste  stavaji  hlavni  dopravni  tepnou.  Severni  schodiste byva
zpravidla   urceno  na   sestup.  Tam   vladne  optimisticka   nalada.
Sestupujici jeste nevedi, ze se budou stejnou cestou zanedlouho vracet
pro tramvajenku, pak pro sesit a k polednimu jeste pro listek na obed.
Zato uzivatele  jizniho schodiste to  uz vedi, tezce  oddychuji a neni
jim prilis do reci.
     Dalsi oblasti matfyzackeho zivota je telefonovani. Kazdy matfyzak
pozna telefon  a umi ho pouzivat.  Po kazde prednasce  se vytvori pred
pristrojem  obrovska  fronta  a vsichni  si  chteji, naddrzeni dlouhou
abstinenci, vychutnat  slasti teto nadherne  cinnosti, ktera je  skoro
vsude dostupna a jen za korunu.
     Ve  fronte  si  navzajem  vymenuji  zkusenosti  ze  svych  hovoru
a krati  si  tak  dlouhou  chvili  ve  fronte.  Takova fronta by mohla
leckoho odradit, ale postupuje celkem  rychle. Nejen proto, ze nekteri
stojici, kteri si nedostatecne opakovali  ucel stani, zapomenou, co tu
chteli, a odchazeji, ale studenti si casto chodi jen ohmatat sluchatko
nebo  si  zatocit  ciselnikem  a pak  nadseni  poslouchaji,  jak vrci.
Casteji  se odvazi  i sluchatko sejmout  a plni napeti  si ho  opatrne
prilozi  k uc  hu  a potom  s blazenym  usmevem  dychtive  naslouchaji
prerusovanemu tonu. To vsak jsou  jen ti, kteri uz protelefonovali sve
mesicni  kapesne.  Existuji  i takovi  naruzivci,  kteri  se  vzdavaji
i jidla v menze ve prospech telefonovani.
     Kolejaci cele hodiny prosedi u telefonu a navzajem se obstastnuji
hovory. Telefony jsou nevhodne  umisteny v uzke chodbe k zachodu vedle
umyvadla, takze vsichni ctyri obyvatele bunky se tisni kolem, navzajem
si  berou  sluchatko  a placaji  se  pres  ruce.  Nekdy vytaceji cisla
nazdarbuh a plni  ocekavani se snazi co  nejvice zaslechnout z druheho
konce. Cervene maji oznacena  v telefonnim seznamu cisla kolejni rady,
vratnice,  menzy a pokoju  studentu pedagogiky,  kteri jsou  pr izemni
lide, nesnasi  telefonovani, sproste nadavaji  a tudiz vytaceni techto
cisel jen kazi naladu.
     Zato  zavolat  na  matfyzacky  pokoj  je  pozitek.  Volany  necha
pristroj  chvili vyzvanet,  aby ve  volajicim vystupnoval  napeti, pak
pomalu  sluchatko  zvedne  a privetivym  hlasem  pravi:  "Halo?" Na to
volajici  ceka. Uz  nevydrzi napeti,  rychle si  prehodi sluchatko  ke
druhemu  uchu,  nedoslychavi  zastrci  naslouchatko  do  druheho ucha,
a nervozne  si nekolikrat  poposadi  bryle;  studenti bez  bryli aspon
nervozne zatukaji slepeckou holi. A pozdrav opetuje: "Halo!" Nasleduje
kratka pauza,  kdy volaj ici i volany  prozivaji navazany kontakt. Pak
svorne zafuni a oba s uspokojenim sluchatko polozi.
     Drive byval telefon i v kazdem vytahu. To studenti neztraceli cas
a telefonovali i cestou vytahem.  Vetsinou prvni telefonoval a ostatni
oddane  naslouchali. Mnohdy  byl hovor  tak napinavy,  ze telefonujici
odmital  vystoupit,   zastavil  vytah  a pokracoval   v hovoru.  Takze
vytahove telefony podlehyly znacnemu opotrebeni. Prohmatane sluchatko,
utoceny ciselnik...  No proste zavada na  zavadu. Jenomze studenti pak
odmitali vytahy s nefungujicimi  telefony jezdit, opovrzlive obchazeli
pra  zdny   vytah  a s touhou  v ocich   hledeli  k precpanym  vytahum
s telefony v neustalem chodu.
     Jedina mistnost,  kde matfyzak netrpi  netrpelivosti a stihomamem
je pocitacova  laborator. Ba naopak,  najit zde volne  misto je umeni.
Vetsinou tu  vsak ani nebyva  fronta, protoze tento  fakt je vseobecne
znam.
     Kdyz nekdo  prijde, plase se rozhledne  a nahle vzkrikne: "Nebude
nekdo koncit?" Naivne ceka, ze nekdo  vyskoci a pusti ho na sve misto,
protoze tu sedel  uz moc dlouho; vsichni ho  akorat stihnou vysmesnymi
pohledy, a tak nejdrive projde kolem  pocitacu a snazi se poznat zname
tvare.  Ale i to  neni zas  tak jednoduche,  protoze mnozi  uz tu sedi
nekolik  dni  a stale  se  nemaji  k odchodu.  Pozdravi  se tedy aspon
s Tydlitatem, pochvali  Zidkovi plnovous, zepta se  Kobylky na zdravi,
ale  to uz  nemel delat,  protoze Kobylka  ho nyni  nepusti, dokud  mu
dopodrobna nevylici,  co vsechno za dobu  sve dnesni pritomnosti stihl
vykonat. Proti sve vuli se  dotycny dozvi, kolikrat Kobylka zablokoval
pocitacovou sit, jak se mu to pokazde povedlo a aby o nic neprisel, ze
mu to  ukaze. Dotycny se  brani, ze to  neni treba. Kobylka  po delsim
premlouvani upousti  od tohoto zameru a nahradou  nabizi lepsi zabavu:
v nekonecnem cyklu Zidkovi posilat  siti neslusne zpravy. To dotycneho
uplne od radi, znovu se pozdravi s Tydlitatem a odchazi.


Programovani
     Jmeno Kryl pro  mnohe studenty znamena postrach. Ne  ze by Rudolf
Kryl byl prisny  pedant, naopak, jedine on na  zacatku kazde prednasky
nebo  cviceni s nami  probral nejnovejsi  aktualni udalosti  ze zivota
fakulty  a ani pri  zkousce neni  nikterak zaludny,  ale ono uskali je
spise  v celkove  narocnosti  zkousky.  Pisemka  trva  neco pres ctyri
hodiny  a pak nasleduje  pro  kazdeho  jeste pulhodinove  posezeni nad
timto dilem. Z cehoz je vlastne  videt, ze zkouska z programovani neni
nic jednoducheho.
     Jeho  prednasky  nemaji   vysokou  navstevnost.  A to  z nekolika
duvodu. Na rozdil  od docenta Berana si asi  rad prispi, takze terminy
jeho prednasek byvaji odpoledne,  spise k veceru a velmi casto v patek
15 40. Druhym duvodem bude styl prednaseni. Prednasky si pripravuje na
folii k meotaru  a jak z jeho omluv  pri castych chybach  vyplyva, noc
predtim,  takze se  pri hodine  nezdrzuje psanim,  jen v rychlem rytmu
prehazuje folie  nebo, a to je  castejsi, opravuje chyby.  Za timto uc
elem  ma   v prvni  lavici  stale  navstevniky   z rad  ucitelu  (jsou
ucenlivejsi), za vsechny bych jmenoval treba Lenku, kteri s sebou nosi
centrofix, aby  opravy byly videt. Kdyz  zrovna nikdo z nich neprijde,
Kryl, aby  nas nezkazil, chybna mista  zakryva klicema, perem, kridou,
prsty, kapesnikem, ponozkou,  no proste vsim, co je  po ruce. Nastesti
mu predmety brzy dojdou, takze lze sem tam zahlednout nejake to slovo.
     Jeho vyklad je tedy prilis rychly  na ty, kteri nevedi, o co jde,
ale na druhe strane diky zameru slouzit jako prehled, zbytecny pro ty,
co vec znaji. Naskyta se tedy  otazka, kdo na prednasky vlastne chodi.
Nejspis jen obdivovatele nebo ti,  co dokazi rychle psat a chapat. Ale
presto se stane, ze nekdo zaspi,  ci co a nestihne folii opsat a jeste
je tak drzy, ze to da najevo. Kryl sice v podobnych situacich rika, ze
jestli jede  moc rychle, mame  rict, ze zpomali,  a take ri ka,  ze si
mame meotar zaostrit sami, ze on  to nepozna, ale presto vsichni radsi
mzouraji na rozmazana pismena, nez aby nekdo vstal a zatocil koleckem.
     Jednou zas  nekdo naletel na jeho  privetive reci a prihlasil se,
ze  to nedopsal.  Kryl, ktery  uz  byl  na ceste  pro jinou  folii, se
zastavil: "Ja pockam, ja pockam!" a ani se neotocil, jen naslepo hodil
folii zpet  na meotar, slozil  si ruce na  prsa a s vyrazem nejvyssiho
utrpeni civel do kouta. Az  vysoky sum ho probudil z rozjimani, otocil
se na platno a spatril, jak je  videt jen nepatrny okraj celeho textu.
Na  omluvu  vypravel  veselou  prihodu  z dob,  kdy  se matematikum pr
ednasela jeste  fyzika. Cviceni z fyziky meli  zrovna tak pozde vecer,
latce nerozumeli, ale chodili tam  kvuli pekne cvicitelce, ktera ovsem
musela priklady  pocitat sama. Jednou  zas pozde k veceru  se zeptala:
"Muzu uz  to smazat?" a jeho kolega  odtusil: "Ale piste to  klidne do
toho!"
     Mezi  jeho  dalsi  vesele  prihody  patri  prihoda  vztahujici se
k algebraickemu  oboru -  teorii grup.  V utery, kdyz  vychazely ruske
knizni  novinky,  akademik  Korinek  zasel  do cizojazycne literatury.
A najednou  jindy   tak  rozvazna  kapacita   zneklidnela,  zacal  tam
nekontrolovane  pobihat a vykrikoval:  "Skupiny jsou  nesmysl! Skupiny
jsou  nesmysl!", ale  nikdo ho  nebral vazne.  Konecne na sebe upoutal
pozornost, a aby dodal  svym slovum vahu, rekl, ze  je akademik, jenze
odpoved byla jeste padnej si: "To prekladal taky akademik!"
     Existuje  spise  zajimava,  nez   uzitecna  veta:  vzdy  existuje
algoritmus rychlejsi  alespon o konstantu. Ale  je to vlastne  podvod,
protoze  neni  takova  blbost,  aby  nemohla  byt  vetsi. Vypravel nam
o jednom diplomatovi (to  je ten, co dela diplomku),  ktery se zabyval
problemem  vytahu.   Zrychlit  co  nejmensimi   naklady  presuny  lidi
v baraku. Pilne navstevoval vyzkumny  ustav pohybu nahoru a dolu a tam
nasel zajimavou studii, tykajici se jednoho americkeho mrakodrapu, kde
resili  stejny  problem.  Ale  reseni  je  vskutku  komicke:  u vytahu
zdvojili  kabinu -  takze ti,  co chteli  do lichych pater nastupovali
v suterenu a ostatni v prizemi. Ale  vsichni jiste nahlednete, ze toto
dvojnasobne  zrychleni je  vlastne jen  zdanlive. No  nicmene da se ve
zrychlovani  pokracovat,  kabina  vytahu  muze   mit  3,  4,  5  pater
a absolutniho zrychleni  se dosahne, az kabina  vytahu bude mit stejny
pocet pater jako mrakodrap.
     Umela inteligence, to je  velmi prakticka disciplina, u nas treba
zatim ne,  ale predstavte si americky  mrakodrap, stovky pater, tisice
bytu, v kazdem  bytu zachod a odpadni potrubi  ma prece jenom konecnou
kapacitu.  Kdyby  vsichni  obyvatele  najednou  splachli,  mohlo by to
znamenat  obrovskou  katastrofu!  Proto  je  kazde splacovaci zarizeni
opatreno malym pocitacem, ktery si nejdrive overi, zda je cesta volna,
a pak teprve vse vypusti do odpadu.
     Pri  probirani  uz  konkretnich  programovacich  jazyku  nejdrive
zabrousil do  minulosti a neodpustil si  zminit se o knize  anglickeho
autora  noveho  assembleru  MIC,  ktery  byl  nezavisly  na  konkretni
realizaci cisel  v pameti. Dnes se to  muze zdat divne, ale  tou dobou
jeste existovaly vedle sebe  dvojkove i desitkove pocitace, takze tato
vlastnost byla skutecnym prinosem. Jenze autor pripojil priklad: Kdyby
prileteli Martani s pocitacem v trojkove  soustave, i jim by assembler
MIC  fungoval.   A v ruskem  prekladu  bylo   pod  poznamkou  uvedeno:
V Moskovskom   gosudarstvennom   universitete   postrojili  trojicnuju
scotnuju masinu Saturn.
     Dalsi  poznamka   se  tyka  snadnosti   vytvareni  datovych  typu
v jazyce Simula:  Nemate valcovnu? Chybi vam  vysoka pec? V Simule nic
snadnejsiho, napisete new(vysoka pec) a~uz ji mate!
     Krylovou  chloubou bylo  zarizeni pocitacovych  laboratori. Do te
doby  byl k dispozici  jen salovy  pocitac, se  kterym se dorozumivalo
prostrednictvim dernych stitku. Vypadalo  to takhle: student v prizemi
v derovne vyderoval program  bud na stitky nebo na  derovaci disket na
disketu. Odnesl  to do ctvrteho  patra, zde si  pockal na vypis  chyb,
sebehl do prizemi, patricne stitky prederoval, atd..
     Ale vybudovat pocitacovou sit nebylo nic snadneho. Poznavali jsme
to pri jeho pravidelnych vstupech  na zacatku prednasek. Vypravel nam,
jak  pocitace  zitra  pristanou  v Ruzyni,  ale  zidle  jsou  nekde na
Slovensku. Druhy  tyden. Pocitace uz  rozbaluji a zapojuji, ale  zidle
jsou  stale  nekde  na  Slovensku.   Dalsi  tyden:  Do  site  ukladaji
programove  vybaveni  ,  zidle  vsak  stale  neprisly  a vypada to, ze
studenti budou programovat vstoje ci vleze.
     Jeho aktuality  se po revoluci  vubec prodlouzily a prestaly  mit
vesely  charakter. Kratce  po revoluci  nam oznamil,  ze dostal  novou
funkci,  takze   ma  ted  na   dverich  vizitku:  Pracovnik   povereny
konsolidaci  pracovniho procesu,  ale nikdo,  tedy ani  on nevi, co to
znamena.  Ale nic  si z toho   pry nedela,  protoze temer  celou vojnu
stravil ve vyzkumnem ustavu algebraickeho  boje tady v Braniku, kde se
pouze  sestavovaly vzorecky  s touto tematikou:  Co se  stane, kdyz se
setkaji 2 tanky,14 samop alu a 3 dela.
     S nastupem  noveho roku  prisly nove  starosti s prvnim rocnikem:
byl  prijat dvojnasobny  pocet uchazecu,  nez je  mozne se  stavajicim
poctem  pracovniku katedry  informatiky zvladnout.  Zbyva bud prijmout
posily na katedru,  ale na to nejsou penize,  nebo se studentu nejakym
prirozenym zpusobem zbavit. Ale vypada to,  ze vse zustane tak, jak to
je.  Takze kvalita  vyuky zrejme  poradne klesne.  A apeloval na  nas,
abychom se vice zajimali o veci, ktere  se nas tykaji, ze mnohe zacina
byt  ho rsi,  nez to  bylo pred  revoluci. A pridal  postrehy z novych
studijnich radu: Student se smi prihlasit  ke studiu az pote, co slozi
maturitu,  nejpozdeji vsak  do 30.  brezna. -  Vetsina vasich mladsich
kolegu  zde studuje  tedy protipravne.   Jako posledni  bod je,  ze se
predpisy mame ridit primerene, ale co je to primerene, to nikdo nevi.
     Pri rozdelovani zapoctovych programu  poznamenal, ze sice nebudou
vsechny stejne narocne, ale na  druhe strane se vyhne takovym obrazum,
jaky se mu  naskytl pri vybirani zapoctaku na  fyzice, kde jiz nekolik
let  dostavaji vsichni  tentyz priklad.  Jeho nejmenovany  kolega stal
u stolu   s velkym   derovacem   a kazdou   donesenou  praci  okamzite
proderavel. Kdyz se  ho ptal, co to jako  ma znamenat, dostal odpoved,
ze oni by mu to priste prinesli znovu.
     Zaverem bych dodal jeste nekolik peknych vyroku:
     Je to rada, to je jako kdyz se rika, ze je spravne sportovat, ale
neznamena to, ze kdo nesportuje, je blbec a ma se za to pronasledovat!
     Nedaleko  Pardubic  zije  clovek,  ktery  vymyslel  ohromnou vec,
stasne dlouho psal do novin, na  ruzna mista, ale bez odezvy. A pritom
jeho napad, ze  by kazdy rok zacinal stejnym  dnem, by usetril hromady
papiru na kalendare.
     Backtracking -  to je metoda  hrr na ne,  a kdyz to nepojde,  toz
cofnem!
     V jedne ucebnici je krasna definice stromu:
 1) prazdna posloupnost je strom
 2)  vrchol (rikame  mu koren)  a usporadana posloupnost  podstromu je
strom.
     Jeden  systemak si  povzdechl, proc  se deti  neuci sestnactkovou
soustavu.  Nedoslo mu,  ze by  to musel  zmenit geneticky,  az se deti
zacnou rodit s sestnacti prstikama.
     Pri  trideni  vzajemnym  vymenovanim  prvku  ma  vymena tim vetsi
ucinnost, cim  je provedena na vetsi  vzdalenost. Kdybychom srovnavali
Jakese s ostatnimi  cleny politickeho vedeni, klesal  by velmi pomalu,
a vubec mela-li by takova vymena smysl.
     Co dela  matematik? Neco definuje, a pak  se cely zivot, a i jeho
zaci,  zivi tim,  ze dokazuji,  ze to  co definoval, nevystihuje danou
skutecnost dokonale.
     Na  50. str.  ucebnice C++  je ve  cvicenich: Napiste  alespon 10
vyrazu, ktere nemaji smysl a jsou syntakticky spravne.
     Zadani  pisemek  bylo  zavareno  v igelitovych  pytlicich, aby to
studenti, nahodne se pozvracejici neposkodili.


Oddeleni  zmatku
     Trzni ekonomika  hybe svetem. Kdo nevykaze  nejakou cinnost, bude
po zasluze nahrazen, a tak  chudaci prodekani, vedouci kateder, vyucu-
jici, studijni rady chrli mesic  co mesic nove predpisy, seznamy pred-
nasek,  studijni rady.  Jen studenti,  ti nechrli  nic, ti naopak toto
vsechno maji postrehnout a ridit se tim. Pravidelne dochazi na studij-
ni oddeleni, kde se vsechny tyto  prameny krizi a maji zde byt uvedeny
v soulad. Ale na  studijnim oddeleni to vypada jak  v televiznim kursu
cestiny. Nejcastejsi odpoved  je zde totiz "Nevim" a  podle vyrazu je-
jich obliceju lze tusit, ze nelzou  a podobne reakce budou i na otazky
typu: Kdy  konci semestr, kdo  je dekanem a  co je naplni  vasi prace.
V nevedeni je  cele studijni oddeleni  vzacne sehrane. Kazdy  prispiva
svou troskou do mlyna, ale bohuzel, nevi cim, takze v celkovem souhrnu
nevi nikdo nic.  Prumerny matfyzak je z toho  prinejmensim zmaten. Pri
odchodu popreje dobrou  chut a misto ke schodisti  zamiri do knihovny,
kam si jde vypujcit index.  Obcas preci jenom prozradi cast studijnich
planu, ovsem s  takovym zpozdenim, ze uz stejne  neplati. Tak vznikaji
mezi studenty famy. Studenti vykonavaji  nahodne nesmyslne akce s odu-
vodnenim,  ze se to ma.  Jako  priklad  poslouzi  povinnost  zapsat si
vsechny prednasky, ktere navstevuji. Na to studijni oddeleni vymyslelo
rafinovany protitah,  tentokrat podepsany dekanem:  povinnost ze vseho
zapsaneho slozit zkousku a za nesplneni vypsalo vysoke penale.
     Vydobytek, kterym  se honosi MFF je  tzv. zkusebni zprava, kterou
na  jinych  fakultach  nenajdete.  To  je  papir, ktery dubluje index.
Vsechno, co se  pise do indexu, patri i do  zkusebni zpravy, takze pri
rozdavani zapoctu se cvicici temer upise k smrti. A ma jeste jednu vy-
hodu - velice  rad se zapomina pri ruznych  prilezitostech doma. Takze
pro zapocet  a pro znamku  chodi prumerny matfyzak  2x az 3x.  Mysleli
jsme, ze je to nasledek totality,  ale od revoluce vyplnujeme ted zku-
sebni zpravy dve: jednu si na  studijnim rovnou nechaji, pry kvuli po-
citaci.
     Dalsi specialni  instituci, ktera se  stara o blaho  studentu, je
rozvrhova komise.  Z jeji dilnicky  vychazi kazdy semestr  tzv. rozvrh
hodin. Praci maji opravdu tezkou. Musi vyhovet vsem pozadavkum rozmaz-
lenych studentu a zvrhlych pedagogu - napr: Vopenka muze prednaset jen
odpoledne, protoze  dopoledne spi. Grygarova musi  mit prednasky az po
devate hodine, protoze denne dojizdi  autobusem a nemuze prece vstavat
driv jak v pul sedme! Kryl naproti tomu neodjizdi vubec, takze spoleh-
live  zaplni  diry  v  patecnim  odpoledni.  Beran  muze prednaset jen
v ucebnach s velkou tabuli, Nesetril  zas jen ve velkych ucebnach, aby
jeho fanousci nemuseli stat na schodech. Naopak Vlachovi staci kabinet
po marxistech. U Pavelky je jedno, kde prednasi, neni slyset nikde.
     Tato a spousta jinych omezeni delaji praci rozvrhove komise velmi
tezkou.  (Za jina  omezeni bych  uvedl jedno  obzvlaste svazujici,  ze
v jedne ucebne nemohou probihat dve prednasky soucasne!) Ale rozvrhova
komise je z matfyzu, takze vi,  jak na to. Vychazi ze zakladniho pred-
pokladu, ze se zivot s nikym nemazli. A podle toho vypadaji i vysledky
jeji cinnosti. Prednasky doporucene pro jeden semestr se konaji bud za
sebou v ruznych budovach po Praze  nebo dokonce v tutez dobu. Neni vy-
jimkou, ze kazdou  hodinu v jine ucebne. Cviceni  se konaji ve stejnou
dobu jako  prednaska k nim a  mnohdy i se stejnym  vyucujicim. Nicmene
tento system ma i svetle stranky.  Setri studentum cas a nakonec vyho-
vuje matfyzackemu zpusobu zivota. Usnadnuje praci pri vybirani predna-
sek. Jsou mozne dva pristupy:
     1)  student si  vybere jednu  ucebnu a  tu vystuduje. Vyhody: pri
poctu ctyrech uceben studium trva ctyri roky.
     2) student  si vybere jednoho  pedagoga a toho  vystuduje. Pozn.:
tato moznost vychazi z predpokladu, ze jeden vyucujici nebude i nadale
zarazovan na vice prednasek soucasne.