How to speak New Zillund

February 27th, 2009

O tom, že kiwiácká mluva má k angličtině poměrně daleko už jsem psal. Pokud se sem přece jen chystáte, i přes nebezpečí že se s místními nedomluvíte, vemte si do kapsy tahák...

How to speak New Zillund

Bundle of Joy potřetí

September 19th, 2008

Už to asi víte, ale kdyby ne, tak vězte — máme Adama. Tak jako si někteří lidé každé dva roky pořizují nové auto nebo novou milenku, tak my si pořizujeme nové a nové potomky.

Šárka, Oskar, Adam

Adam je Ludvig jak se patří, takže jsme k jeho porodu málem přijeli pozdě, jak je v naší rodině zvykem. Ale popořadě. Ve dvě v noci 25. srpna, tedy v den "termínu", jsem šel spát a koukám - Jitka sedí a posteli a koulí očima. Kontrakce? Jo, kontrakce. Prý po deseti minutách. Deset minut je dlouhá doba, na odjezd do porodnice moc brzo, takže Jitce dávám pusu na dobrou noc a spokojeně usínám. Kdyby něco tak ať mě vzbudí.

Vyspal jsem se do růžova a před devátou zkušebně protřel jedno oko abych omrknul jak jsme na tom s porodem. Koukám že Jitka je pořád ve stejné pozici jako jsem jí v noci zanechal, sedí na posteli, akorát už o dost víc kulí oči. "Kontrakce?" ptám se. Pořád prý po deseti minutách, ale teď už festovní. Akutně to nevypadá, takže se jdu umýt, nasnídat a sbalit evakuační zavazadlo do porodnice. O hodinu později Jitka hlásí kontrakce po čtyřech minutách. "Pojedem?" ptám se. "No tak asi jo, kdyžtak tam počkáme", rozhodujem se a vyrážíme.

Už bylo po ranní dopravní špičce takže v půl jedenácté jsme v nemocnici. Kde zaparkujem? Před hlavním vchodem je plno, u pohotovosti taky plno, takže jedem na velké parkoviště, což je, pravda, trochu z ruky. Jitka už kontrakce nehlásí. Stačí letmý pohled a i nezasvěcenému je jasné že prostě na férovku rodí. Ppoommaallýýmm tempem s miminkovskou hlavičkou skoro mezi nohama jsme z parkoviště došli asi 200 metrů do přízemí nemocnice. Dosunuli jsme se až k prvnímu "help desku", kde stál dědula a podával informace zbloudilým pacientům. Nás se ani nemusel ptát které oddělení hledáme, jen vytřeštil oči a sprásknul ruce: "Ježiš co tu děláte? Porodnice je na druhém konci nemocnice, to jste měli parkovat rovnou tam a nechat se vyvézt emergency výtahem až nahoru." A že nám tedy alespoň obstará jezdící křeslo, ať ten zbylý kilometr a půl skrz chodby a zákruty Auckland City Hospital Jitka nemusí ťapat. Čekáme pět minut, deset minut, odvoz nikde.

Až najednou kolem šel chlápek, asi taky pacient, a jestli prý nepotřebujem pomoct? Tak třeba to křeslo by se šiklo, povídám. Pochopil, odsprintoval, nevím kde ho ukradnul, ale ani ne za minutu byl zpátky a my se konečně pohnuli směrem k porodnici. Tam už nás čekali a jen co jsme si na recepci vysvětlili že Jitka není Ludvig ale Ludvigová a přesto je to moje manželka nás odvedli na pokoj. To bylo něco po jedenácté. Tentokrát se o nás měly starat dvě midwives (porodní asistentky) - Randi z Dánska a Frieda z Litvy, která se midwifování teprve učí. Ale moc si s náma neužily. Jitka sebou hned po příchodu plácla na postel a nekompromisně jim oznámila že bude rodit v poloze na boku, dvakrát třikrát zatlačila a v 11:33 byl prcek na světě. Tím to pro midwives celkem haslo, představení skončilo a Jitka se usmála že můžeme jít domů. Frieda jen nevěřícně kroutila hlavou.

Bourec Ludvigový

Kromě zájmu o miminko byla pak Jitčina jediná starost abysme tam nezůstávali moc dlouho, abysme pak netvrdli na dálnici v odpolední dopravní špičce. Takže jsme kolem třetí sbalili Adama označeného jako "Ludvigova, baby of Jitka" a před čtvrtou už parkovali doma. Zrovna včas na odpolední svačinu :-)

The Ludvig's Family

Cyklón - přežili jsme :-)

July 31st, 2008

Kolegové co bydlí blízko u moře v pondělí popisovali řádění živlů jako violent storm. Jiní, kteří bydlí v okolí Whangarei pak rovnou jako konec světa.

Whangarei Falls Whangarei Falls

Někteří unikli smrti o míň než vlásek: flash video, ostatní možná stále vynášejí vodu ze sklepa: foto galerie. Vlastně ne, tady se sklepy nestaví.

U nás byl docela klid. Sice docela foukalo a báli jsme se že nám na barák spadne sousedovic velestrom. Pro jistotu jsme tedy přestěhovali dětské postýlky na noc k nám do ložnice. Nakonec jsme ale až na pár polámaných větví a v jednom místě poničený okap nezaznamenali žádné škody na zdraví ani na majetku. Možná proto že štěstí přeje připraveným - měli jsme totiž navařeno a napečeno, to kdyby pak nešla elektřina, a v lednici vychlazené pivo, to kdyby netekla voda.

Waves on Tamaki Dr Waves on the sea

Obojí se nám nakonec hodilo, protože i přes mé dobře myšlené odrazování ("Z Tamaki Drive vás ten vichr sfoukne i s autem!") dorazili na návštěvu kamarádi z druhého konce Aucklandu. Asi si nakonec mysleli že cestu přece jen nepřežili, protože ládujíc se perníkem s čokoládou, sýrovými placičkami a dalšími zásobami na nejhorší časy a popíjejíc Staropramen, v teple, u topení, s plnou pusou Mag slastně špitla: "Tak takhle vypadá nebe" :-)

Cyklón

July 25th, 2008

Na Nový Zéland se jezdí mimo jiné proto, abyste zažili věci na které v česku nenarazíte. Například originální Bungy jumping, zemětřesení, skok ze Sky Toweru, nebo (sub-)tropický cyklón. Ten možná znáte spíš pod jménem Hurikán, Tajfun nebo Uragán, podle toho jestli jste Američan, Japonec nebo Rus. My mu budeme říkat prostě Cyklón.

Cyclone

Ty dva malé zelené ostrůvky uprostřed obrázku jsou Nový Zéland. V jeho horní části, tam kde se na hlavní pevninu napojuje tenký výběžek Northlandu leží Auckland. A na jeho západní straně (tedy vlevo) bydlíme.

To obrovské, velké, oranžové monstrum je Cyklón který se na nás od Austrálie žene rychlostí 50km/h. Tak jako v česku bývají desetileté povodně, tady bývají desetileté tajfuny, takové jako ten dnešní.

Předpověď říká že se nad Auckland dostane v sobotu kolem poledne místního času (takže od teď asi za 10 hodin), foukat bude 180 až 200km/h a vody spadne tolik že povodně máme čekat snad i na kopcích.

Poslední solidní cyklón na NZ se jmenoval Fergus (1996) a vítr při něm dosahoval rychlosti až 225km/h. Pak se meteorologům utrhnul větrometr, takže kolik přesně to nakonec bylo nikdo neví.

Další informace v angličtině na weatherwatch.co.nz, češtině za čas tady na kiwi.logix.cz. Tedy pokud budeme mít elektřinu, internet a střechu nad hlavou...

Update: Přežili jsme

Za prací na NZ

July 21st, 2008

V průměru půl krát týdně dostávám mail kde se pisatel ptá jak se nejlíp
vydat za prací na Nový Zéland. Ne že bych si s vámi, pánové a dámy,
nerad psal. Ale ještě radši vám něco nakreslím...

Vlajka Nového Zélandu Za prací na Nový Zéland Povedlo se? Smrdí mi práce v zemědělství? Až budu na Novém Zélandu zkusím se vnutit do nějaké firmy. Risknu to na turistické vízum a pak se uvidí Chci na NZ zůstat několik let nebo na pořád? Mám nabídku zaměstnání? Som Slovák? No dobře, ale nebude to jednoduché! Je mi míň než 30 let? Déle než rok? Fakt ne? Legálně? Chci na Novém Zélandu pracovat? Prostuduju si http://kiwi.logix.cz ať vím co mě čeká :-) Požádám o prodloužení turistického víza a Nový Zéland si alespoň procestuju Až budu na Novém Zélandu požádám o work permit přes Recognised Seasonal Employer Policy Požádám o Permanent Residency (trvalý pobyt) Požádám o Work Visa (pracovní vízum). Snad to vyjde... Požádám o Working Holiday Visa (pracovní prázdniny) Není co řešit, turistické vízum to jistí Není co řešit, zůstanu doma Chci se podívat na Nový Zéland?

Takže šmejděte prstem po grafu, pište do komentářů otázky a hledejte nejjednodušší cestu na Zéland. Příště si probereme ČKD, tedy Často kladené dotazy. Třeba se dostane i na ten váš :-)

Día's a čía

April 18th, 2008

Vítejte ve fungl novém multimediálním dílu nepravidelného zpravodaje ze života u protinožců. Tentokrát si povíme něco málo o kiwi-english.

Na přepis výslovnosti tu budu používat českou abecedu, protože ty linguistické klikyháky psát neumím, takže omluvte sníženou kvalitu obrazu. A pokud neumíte ani trochu anglicky tak z dnešního povídání asi moc mít nebudete. Sorry mates.

Classic Kiwi

Před pár dny Šárka prostírala stůl k večeři a povídá "Múv d čía plíz". "Move what?" ptám se. "Čía přece!". Aha, chair! Ale proč mám posunout židli? A kterou? Tu na který sedím? "Noi! Día's a čía lúk!!!" (tedy No, there's a chair, look!) a rozčileně ukazuje na židli v kuchyni, že jí mám přinést ke stolu. Musel jsem se smát. Noi (no)? Día (there)? Čía (chair)? Ty mrňavej kiwíku, co tě to v tý školce učej? Copak takhle se vyslovuje angličtina?!!

Jo. Vyslovuje. Výslovnost novozélandské angličtiny je místy, řekněme, neobvyklá. Slova jako here, hair, hare, hear se všechny vyslovujou stejně: Hía. Cheer a chair taky stejně: Čía. A tak dále. Poor, pour, pore, paw je púa a shear a share je Šía. Ostatně poslechněte si sami rodilou mluvčí (nejdřív zkuste kliknout na šipku a kdyby to nefungovalo tak na podtržená slova):

really, rarely
fear, fair, fare
ferry, fairy
spear, spare; shear, share
here, hair; ear, air
poor, pour, pore, paw

Dlouho mi vrtalo hlavou jak si kiwiáci můžou rozumět když polovinu slov vyslovují úplně stejně. Teprve nedávno jsem narazil na článek od jednoho z nich, který mi potvrdil co jsem už dávno tušil - oni si nerozumí! :-)) Teď, vyzbrojeni základními znalostmi o kiwi-angličtině, si to veskrze veselé povídání o nedorozuměních můžete vychutnat i vy: Overheard on a Bus (slovníček: share=sdílet, shear=stříhat ovce).

Classic Kiwi

A jaké z toho plyne poučení?

  1. Jsme rádi že Šárka bude umět výborně anglicky
  2. Je škoda že mimo Nový Zéland jí nikdo nebude rozumět :-(

Koupelna II

April 13th, 2008

Rekonstrukce koupelny zdárně pokračuje. Samozřejmě jsem mohl mít všechno bez problémů hotové za těch 14 dní dovolené, jak bylo původně plánováno, ale byla by škoda si to pořádně neužít když mě kutění tak baví! Takže to schválně zdržuju a protahuju (ale pššššššttt, Jitce ani slovo!) a den co den, někdy i ob den nebo dokonce i ob dva, něco sádruju, pak šmirgluju, sádruju, šmirgluju, sádruju, šmirgluju, no v posledních dnech je to trochu stereotypní, uznávám. Odměnou mi je bezmezný obdiv mé ženy. I když nevím proč poslední dobou z pochvalných slov směrem k mé šikovnosti cítím lehoučký nádech ironie. A komentáře ohledně plnění termínů pro jistotu ignoruju úplně. "Vsadila jsem se s Romanou že to do konce května nestihneš", jo děkuju za důvěru.

A přitom už je toho tolik hotovo!

Voda funguje, vanu máme a koupat se v ní dá:

IMG_0005_voda_funguje.JPG IMG_0013_voda_funguje.JPG

Strávil jsem dvě hodiny skrčenej na bobku v 90cm vysoké mezeře vystlané skelnou vatou mezi stropem a střechou, tedy tam kde by normální dům měl půdu, ale nakonec ano, elektrika funguje, světla svítí a dokonce i novou zásuvku k budoucímu umyvadlu jsem zbudoval:

IMG_0031_elektrika_funguje.JPG IMG_0038_elektrika_funguje.JPG

Kamarád mi poradil dát do mezery ve stěně zvukovou izolaci, nebo alespoň podložky z přepravek od jablek, prej jsou docela účinné. Hmm, trochu voodoo, ale byly zadarmo, tak co:

IMG_0081_noise_reduction.JPG

Jo a mimochodem už jsem obložil všechny stěny sádrokartonem v těchto končinách zvaným GIB board a spotřeboval 15kg sádry v disciplíně zvané plastering, neboli gib-stopping, tedy sádrování spár. Zlatým hřebem bylo dnešní broušení sádry do hladka:

IMG_0145_sanding.JPG IMG_0153_sanding.JPG IMG_0154_sanding.JPG IMG_0155_sanding.JPG

No uznejte, nebyla by škoda koupelnu neuváženě předčasně a ve spěch dokončit a o tyhle radosti se připravit? :-)

Koupelna

March 22nd, 2008

Vlastnictví baráčku s sebou přináší spoustu radostí: placení hypotéky a všemožných poplatků, dobrý pocit když ceny nemovitostí letí vzhůru (už aby začaly), možnost přetvořit si dům nebo zahradu podle vlastního vkusu (což v pronajatém nelze) a nutnost opravit sám co se rozbilo (což v pronájmu je záležitost jednoho telefonátu majiteli). Takže od konce - tekla nám voda ze sprchového koutu. Málo ale vytrvale při každém sprchování. Protekla kolem lina, prosákla cementovým podkladem, a uvelebila se v dřevotřísce z níž jsou tady podlahy.

Mimochodem místní stavařina a architektura je fakt zážitek, typický dům je dřevěná konstrukce s dřevotřískovou podlahou obestavěná sádrokartonem a to vše stojí na 20cm kůlech zaražených metr do země. Pořádné základy nikde, sklep nikde, půda nikde, izolace pro srandu. A k tomu ještě bojler ze kterého horká voda teče čůrkem; ne že by byl rozbitej, prostě low pressure system. No nic, zpátky k podlaze v koupelně.

Dřevotříska nasákávala a nasákávala až se rozpadla na tisíce dřevěných třísek, cementová skořápka povolila a já se jednoho večera po koupání propadl mokrej a nahatej skoro až do sklepa. Tedy do té 50cm díry pod barákem co pro jednoduchost sklepem nazýváme. Druhý den jsem to ještě obhlídnul zespodu, zjistil že rozmáčená podlaha je až do půlky předsíně a polil mě studený pot. No a bylo rozhodnuto, podlaha se musí co nejdřív vyměnit nebo nám to všechno shnije. Koupelnu jsme stejně časem chtěli zrekonstruovat a spojit se záchodem. Hlavně kvůli vymejvání pokaděnýho nočníku kdy člověk musí k umyvadlu - na záchod - k umyvadlu - na záchod - ... a to někdy i 5x za sebou třeba 5x denně.

Takže jsem si vzal dva týdny dovolené, nakoupil něco bouracího náčiní, něco konstrukčního náčiní a krabičku šroubků SQ 8g x 65, snad si s nimi vystačím. Teď mi držte palce ať z toho staveniště za zbývající týden a kousek stihnu zase vyrobit koupelnu. Plán B je takový že přes trosky hodím černý igelit, na něj dám nápis Nevstupovat a mejt se budem za bojového pokřiku VšakJeLétoNéééé???ÁÁÁÁÁÁÁ na zahradě pod hadicí. Ještě že v Aucklandu skoro nikdy nemrzne :-)

IMG_9693_ex_shower.JPG IMG_9694_dira.JPG IMG_9692_pricka_pryc.JPG IMG_9719_nova_pricka.JPG IMG_9724_sarka_vytahuje_hrebiky.JPG IMG_9741_jigsaw_a_brejle.JPG IMG_9721_oskar_vrtak.JPG IMG_9706_haraburdi.JPG

Tři roky

February 21st, 2008

Dneska jsou to přesně tři roky a jeden měsíc od chvíle kdy jsem opustil rodnou hroudu, rodiče a kamarády a přistál v Aucklandu. (Jitčino a Šárčino výročí přijde zhruba za dva týdny). Jelikož jsme před odjezdem slibovali že vízum máme na tři roky, na jaře 2008 nás máte zpátky tak se bystřejší čtenáři možná ptají jak to že ještě nebalíme? Inu takto:

Tahle modrá věc je New Zealand Residence Permit, tedy Povolení k trvalému pobytu na NZ a píše se v něm že tu můžeme zůstat ... no ... natrvalo, že. A taky že jakmile odjedeme tak přestane platit, což je taková drobná komplikace. Další komplikace je že Oskar sice už má české občanství ale stále nemá pas, takže mu imigračníci neměli kam nalepit jeho modrý papírek a vlastně je tu načerno. Ale on je na život v poloilegalitě zvyklej, už mu to ani nepřijde.

Takže jinými slovy: zatím zůstáváme

Co si budeme povídat - líbí se nám tu. Nejen že pro děti je to tu lepší, čistější, bezpečnější, dětská hřiště jsou na každém rohu a smog už známe jen z vyprávění. Šárka se pomalu učí anglicky a byla by škoda jí tu možnost vzít. Oskarovi je to zatím fuk kde žije, hlavně že pravidelně dostane žvanec. Jitka si užívá domek a zahrádku (nojo, musím udělat plot aby Oskar neutíkal) a já celkem pohodlně z jednoho platu uživím celou rodinu. Takže nás domů vlastně nic netáhne.

Nebo jo? Bohužel ani moji ani Jitky rodiče se na možnost strávit důchod mezi kiwíkama netváří moc nadšeně, takže co chvíli řešíme kdy to přijde, kdy si budeme muset sbalit kufry a odstěhovat se tam odkud jsme před třema lety přijeli. Nechce se nám. Ani trochu. Z domku se zahrádkou do paneláku v Praze, z čistého prostředí u moře do smogu u Vltavy. Znova se naučit dávat si pozor na kapsáře. Znova si uvědomit že úředník za přepážkou nesedí proto aby mi pomohl, ale proto aby mi komplikoval život. Zjistit že dítě mi do školky nevezmou protože nemají místo, leda že bych jim dal sponzorský dar, to by pak místo měli. Znova přijmout postoj že kdo není bílej ten je podezřelej a určitě má nějakou nemoc. A znova se naučit všechno a všechny podezírat, protože přece není samo sebou že se se mnou někdo na ulici dá do řeči a usměje se na Jitku že jí to sluší. Prostě znova překousnout tisíc otravných věcí kterým už jsme stačili odvyknout.

Ona konec konců ta otázka je celkem jednoduchá: Máme radši udělat to co je lepší pro naše děti, "obětovat" rodiče a zůstat na Zélandu? Nebo se máme vykašlat na dobro dětí a s vědomím že mi to nejpozději v pubertě strašně vyčtou se vrátit do Česka aby rodiče měli radost? Tedy buď se zachováme sobecky k dětem nebo k rodičům. Hmm, lehká volba.

Jasně, i v Česku se dají vychovat děti. A jasně, ani na NZ není všechno růžové a i tady je spousta věcí k nasrání. Ale těch zélandských je tak nějak míň a jsou vesměs míň nasrávací. Než jsme odjeli tak nám jedna kamarádka říkala že jakmile se odstěhujeme tak budeme už pořád nespokojení. Na Zélandu nám bude chybět "to pravé doma", ale ani zpátky v Česku nebudeme spokojení protože budeme vědět že jinde to jde jinak a líp. A měla pravdu. Takže jaké je poučení z dnešní bajky? Radši nikam nejezděte a zůstaňte pěkně doma, ať nemáte srovnání. Ušetříte si tak spoustu starostí.

Howgh. Aha, dneska jsem zapomněl bejt vtipnej. No snad příště.

Truck truck truck

January 12th, 2008

Řídit náklaďák je snem každého muže. Šofér může bejt chlupatej a neholenej, může si v kabině smrdět a prdět a nikdo se na něj netváří pohoršeně a ještě má pod palcem obrovský čoudící rachotící bourák. Prostě ideální profese. Kdo by se nechtěl alespoň jednou v životě posadit za volant náklaďáku a konečně se stát velkym chlapem!?

IMG_8224_truck.JPG Moje chvíle nadešla když jsem si na TradeMe pořídil tunu a půl betonových dlažebních kostek. Bylo potřeba je dostat od jejich původního majitele ve čtvrti Pt Chevalier k nám na zahradu. Neváhal jsem ani minutu - půjčím si náklaďák! V jedné půjčovně mi nutili nějakou trapnou dodávku, ale co bych to byl za chlapa vozit se v dodávce? Nakonec jsem sehnal opravdovský truck a dva závozníky :-)

Couvání s monstrem plným betonu po naší úzké k domu.
IMG_8226_truck.JPG

A v zápětí skoro-utržení čehosi z podvozku při sjíždění na trávník.
IMG_8234_truck.JPG

Všechno dobře dopadlo - kostky jsou vrženysloženy
IMG_8237_truck.JPG

Aby bylo jasné kdo ten tirák řídil!
IMG_8231_truck.JPG

Cestou zpátky mi dělala závozníka Šárka.
IMG_8239_truck.JPG